Paschální poselství (česky)

POSELSTVÍ POSVÁTNÉHO SYNODU

PRAVOSLAVNÉ CÍRKVE V ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

PASCHA KRISTOVA 2026

Duchovní otcové, bratři a sestry,
dnes, kdy se spolu s celou Církví radujeme ze svátku svátků a z vítězství života nad smrtí, zvoláváme s radostí v naději na budoucí vzkříšení:

VSTAL  Z  MRTVÝCH  KRISTUS!  CHRISTÓS  VOSKRÉSE!

Během paschálních bohoslužeb budeme mnohokrát opakovat tropar svátku, v němž se ukrývá hluboký smysl a nesmírná síla. Znovu a znovu budeme opakovat slova: „Vstal z mrtvých Kristus, smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobech život daroval.“ Proč se však v tomto nejradostnějším troparu křesťanské Církve vzkříšení zmiňuje jen jednou, zatímco smrt a hrob až třikrát? Protože člověk po pádu do hříchu vytěsňuje ze svého vědomí myšlenku na smrt, neboť ta bere hodnotu všemu, co se nám hřích pokouší  ukazovat jako významné. Vzpomínka na smrt je tak trýznivá, že mluvit o ní je pro některé lidi nesnesitelné, či dokonce nepatřičné. Právě proto budeme během největšího svátku církevního roku mnohokrát slyšet slova: „smrtí smrt překonal“. Protože Kristovo Vzkříšení navždy přemohlo hrůzu smrti – usmrtilo a pošlapalo samotnou smrt.

Ctihodný Izák Syrský zvolává: „Jak podivuhodné je Boží milosrdenství! Jaký úžas vyvolává blahodať našeho Boha a Stvořitele! Jaká je to nepřekonatelná síla, která všechno dokáže! Jaká nesmírná dobrota, se kterou nás hříšné znovu pozdvihl a obnovil! Kdo bude mít dost sil, aby Ho důstojně oslavil? Vždyť blahodať Jeho Vzkříšení způsobila, že to, co je porušitelné, si obléklo neporušitelnost (srov. 1 Kor 15,54), a ten, kdo padl do podsvětí, povstal v slávě!“

Taková jsou slova o Vzkříšení od jednoho z nejznámějších svatých Otců Sýrie – země, která je spolu s Palestinou a Egyptem považována za kolébku křesťanské duchovnosti. V těchto zemích, tak těžce zkoušených v průběhu dějin, jsou i dnes tisíce lidí pronásledovány a zabíjeny jen proto, že jsou Kristovými učedníky. Jejich krev do sebe vpíjí země, která byla kdysi skropena i krví našeho Spasitele. A jakoby to nestačilo, provokace a rostoucí napětí v mezinárodních vztazích způsobují stále nové ozbrojené konflikty, které zraňují nebo připravují o život další statisíce lidí.

Světové společenství dospělo do stavu, kdy se dialog nahrazuje vyhrůžkami a mírové spolužití národů je zničeno nepředvídatelnou agresí. Nenechme se touto atmosférou všeobecné nejistoty ochromit. V době, kdy se hluk politických sporů a řinčení zbraní pokoušejí umlčet hlas svědomí, je více než kdykoliv předtím zapotřebí našeho svědectví o pokoji, který nám odkázal sám Kristus (Jan 14,27) – o Božím pokoji, který převyšuje každý rozum (srov. Fp 4,7) a má moc změnit strůjce válek v tvůrce pokoje a Boží syny (Mt 5,9), pokud jej tito lidé vpustí do svého srdce.

Smrt těch, kteří se nezřekli vzkříšeného Krista a nyní slaví věčnou Paschu v nebesích, je hodna toho, abychom na ni pamatovali. Nezapomínejme však ani na ty, jejichž život je ustavičně v ohrožení kvůli neochotě, neschopnosti nebo nezodpovědnosti mocných tohoto světa. V Božích očích je nesmírně vzácný jakýkoliv projev lidské dobroty, soucitu a sounáležitosti. Moudrý Kazatel kdysi řekl: „Pouštěj svůj chléb po vodě, neboť po mnoha dnech jej zase najdeš“ (Kaz 11,1). Pokud podáme někomu v těžké chvíli pomocnou ruku, možná jednou někdo pomůže i nám.

S úctou ke statečnosti křesťanských mučedníků a k památce obětí všech krveprolití udělejme vše pro to, aby se křesťanské dědictví – plod práce a duchovního zápasu nespočetného množství výjimečných svatých, jejichž dílo nás inspiruje již dvě tisíciletí – nestalo v naší zemi minulostí. Na bedrech každého z nás leží odpovědnost za to, aby se křesťanský život a civilizace nestaly pouhou vzpomínkou, ale právě naopak, aby vždy znovu dodávaly celému světu nový dech a naději.

Zdá se, jakoby se v našich dnech jakákoliv náboženská víra stávala nechtěným přežitkem. Jakoby zkušenost pokojného spolužití lidí různých národností a vyznání přestávala být základním společenským principem. Množství krajně radikálně či krajně liberálně naladěných lidí otevřeně pohrdá jakýmikoliv tradicemi a kulturou. Proto je obzvláště dnes důležité, abychom o své víře vydávali dobré svědectví životem podle evangelia. Mějme na paměti, že jen na nás závisí, zda zachováme víru a svatost v sobě a v našich dětech pro další pokolení, nebo zda o naší zemi zůstane jen zmínka, že i zde kdysi žili křesťané.

Každodenní život je zkouškou víry člověka, jeho pevnosti a odhodlání, ale zároveň i příležitostí zjevit světu moc a vládu vzkříšeného Krista, který žije a působí v oddaných lidských srdcích. Proto chraňme a braňme jeden druhého. Vstupme společně do jednoty Kristovy lásky, která se dnes vylévá z Jeho životodárného Hrobu. Podle slov paschální stichiry obejměme se navzájem a každému řekněme, že je nám blízký – protože v Kristu tomu tak opravdu je. Někdy si můžeme připadat malí a bezvýznamní, ale i to nejmenší dobro, které vykonáme, má moc změnit chod dějin.

V Kristu, který vstal z mrtvých, jsme všichni v jednotě Svatého Ducha shromážděni do Jeho Církve, Archy spásy, jejímž Kormidelníkem je On Sám – Ten, který má na svých rukou a nohou rány po hřebech. Jeho bok byl probodnut kopím, ale Jeho srdce plné lásky zůstává pro nás vždy dokořán otevřené. Nechť světlo Jeho Zmrtvýchvstání naplní pokojem naše dny!

† Rastislav
arcibiskup prešovský,
metropolita českých zemí a Slovenska

† Michal
arcibiskup pražský a českých zemí

† Juraj
arcibiskup michalovsko-košický

† Izaiáš
biskup olomoucko-brněnský

Český překlad v PDF:

Paschalni-poselstvi-PS-2026Download

Video pro Velký půst

Jak dávní křesťané bojovali s démony

V čem tkví smysl Velkého půstu? Není to hladovka ani zhubnutí ani hromadění chutných postních receptů, ale je to především boj s vášněmi. Na konci liturgie předem posvěcených Darů, kterou v době velkopostní sloužíme ve všední dny každého týdne, slyšíme na rozloučenou a před odchodem z chrámu tzv. zaambonovou modlitbu, kterou hlasitě čte kněz, když vyjde před ikonostas. V ní se praví:

»Vládce všemohoucí, jenž veškeré stvoření moudře jsi učinil a nevýslovnou prozřetelností svou a velikou dobrotivostí uvedl jsi nás do převzácných těchto dnů kvůli očištění duší a těl, ke zkrocení vášní a posílení naděje na vzkříšení. Ty, jenž po čtyřiceti dnech odevzdal jsi služebníku svému Mojžíši desky Zákona, Bohem načrtnutá písmena, dopřej i nám, blahý, abychom dobrý boj bojovali, běh postu dokonali, víru nerozdílnou zachovali, hlavy neviditelných hadů rozdrtili, vítězi nad hříchem se ukázali a neodsouzeně dostihli cíle a poklonili svatému tvému vzkříšení. Aby blahosloveno a oslaveno bylo nejuctívanější a velikolepé jméno tvé, Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky, až na věky věkův.«

A nyní následuje video, pojednávající o tom, co se říkalo v oné modlitbě: o očištění duší a těl, zkrocení vášní a posílení naděje na vzkříšení.

Poznámka k videu:

Krátké uvedení do staré asketické tradice svatých Otců pravoslavné církve. Podstata asketického díla tkví ve vnitřním duchovním zápasu za očištění srdce od hříšných vášní. Dávní otcové, poustevníci z prvního křesťanského tisíciletí, a pak i z pravoslavné oblasti v druhém tisíciletí, nám zanechali generacemi ověřený návod, jak můžeme očistit duchovní centrum své bytosti, abychom se mohli spojit s Bohem. Toto krátké video je nejstručnějším úvodem k poznání, o čem tato stará křesťanská tradice pojednává.

Jak bojovali dávní křesťané, tak bychom se měli snažit napodobit jejich boj i my. Každý dle svých možností a okolností.

Výlet na poutní místo sv. Klimenta u Lipůvky

Brněnská pravoslavná mládež 7. 3. 2026

Po roce jsme se opět vypravili na poutní místo sv. Klimenta u Lipůvky.  Grafická šifra, kterou jsme řešili v autobuse měla vyluštění „Půst“. A protože se nacházíme v postním období, řekli jsme si, že zkusíme vydržet bez jídla a pití až do naší první zastávky na lesním hřišti. Toto naše předsevzetí jsme potvrdili podpisy na pergamen.  Na lesním hřišti jsme se nasvačili a zahráli si dvě aktivity s míči a hru zvanou Vlajková. Pokračovali jsme v cestě a zanedlouho jsme doputovali ke sv. Klimentovi. Chrám z 10. století, který zde stával, byl zasvěcen sv. Klimentovi I. římskému. Přečetli jsme si životopis sv. Klimenta I. a také životopis sv. Klimenta Ochridského. Naobědvali jsme se a poté se stali na chvíli archeology. Podle dodnes patrného základového zdiva jsme nakreslili plánek kostela i s rozměry a vyznačili jeho orientaci ke světovým stranám. Poté jsme vyrobili spoustu malých ikonek sv. Klimenta a umístili je do krabičky. Tu jsme položili k patě kříže pro další poutníky. Balzámem jsme ošetřili pukliny ve dřevě kříže. Také jsme vyměnili poškozené větší ikony sv. Klimenta a sv. Petra na něm umístěné. Ještě jednou jsme si zahráli na archeology, když jsme hledali ukrytý malý dřevěná křížek, který pro nás představoval hrob sv. Klimenta I. v Chersonu. Naše další cesta vedla do Malhostovic. Je tam soukromá sbírka letadel, kterou jsme navštívili.

Začátek Velkého půstu v Olomouci

Katedrála sv. Gorazda I.

Syropustní neděle

V průběhu celého prvního (tzv. čistého) týdnu Velkého půstu 2026 bylo v olomouckém katedrálním chrámě každý večer slouženo Velké povečeří s čtením příslušné části velkého kajícího kánonu svatého Ondřeje Krétského. Kající slova mnoha věřících se nesla přes tmu chrámu ke světlu Boží přítomnosti. Velice dojemnou byla přítomnost nejmladších farníků a jejich upřímné poklony. S vírou a naději v Boží milosrdenství jsme tak vykročili na dobrou cestu proměny a pokání. Budiž nám všem Otec Nebeský milostiv!

Akathist utrpení Kristovu

V první sobotu Velkého půstu, 28. února 2026 se v Olomouci sloužila svatá liturgie se vzpomínkou na velkomučedníka Theodora Tyrona. Po zaambonné modlitbě se četl kánon k tomuto světci. Na konci všichni přítomní obdrželi jako požehnání posvěcené kolivo. (O Thedorovi Tyronovi viz např. zde.)

V první velkopostní neděli se koná liturgie sv. Basila Velikého. Tato neděle je zasvěcena dávné památce obnovení uctívání ikon po překonání hereze ikonoborectví. Na první velkopostní neděli v r. 843 byly do chrámu Boží Moudrosti slavnostním průvodem, za účasti císařovny Theodory a patriarchy Metoděje, vneseny ikony a byly opět umístěny v chrámu k uctívání. Ikona je chápána jako zobrazení vtělení Božího Slova. Vítězství pravoslaví tak stvrdilo pravdivost vtělení Krista. Památku této události oslavujeme každou první neděli Velkého půstu.

V neděli 1. března 2026 se v Olomouci konala svatá Tajina pomazání nemocných. Vroucně jsme se modlili za uzdravení duší i těl a odpuštění hříchů vědomých a nevědomých všech, kdo se tohoto posvátného obřadu zúčastnili.

Duchovní setkání pravoslavných křesťanů – rodin s dětmi i jednotlivců

Zveme všechny zájemce na 2. ročník tohoto setkání, které vám pomůže prohloubit duchovní život a osvětlit účast na životě církve. Zúčastnit se mohou i vážní zájemci o Pravoslaví.

S požehnáním Jeho Přeosvícenosti vladyky Izaiáše, biskupa olomoucko-brněnského

TÉMA: život pravoslavného křesťana v současném světě, pravoslavná spiritualita, liturgie, modlitba

KDE A KDY: v monastýru ve Vilémově (na Olomoucku) – od středy 8. 7. do neděle 12. 7. 2026

Příjezd – v úterý odpoledne či večer. Pro děti bude v době přednášek zvláštní program. Ukončení a odjezd – v neděli po obědě.

Toto setkání proběhlo úspěšně už vloni, a jak jsme tenkrát slíbili, připravujeme letos další ročník. Účastníci mají možnost strávit zde čtyři dny naplněné modlitbou, liturgiemi, bohoslužbami, ale zároveň i duchovními přednáškami, semináři a diskusemi. To vše v duchovní atmosféře monastýru.

Témata jsme ponechali stejná jako v minulém roce, ale budeme je probírat zase z jiných stránek.

Všechny základní údaje, program, mapu i adresu pro zasílání přihlášek naleznete na webové stránce věnované tomuto setkání:
eparchie.cz/setkani

Postupně budeme na tuto stránku doplňovat další podrobnosti.

Zájemci, neodkládejte podání přihlášky, protože počet míst, které máme v monastýru k dispozici, není neomezený.

Potravinová sbírka ve Svitavách 2025 – 2026

Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. (Kazatel 11,1)

Jako každý rok uskutečnila se v naší farnosti, od svátku sv. Mikuláše do svátku Obětování Páně, potravinová sbírka pro Potravinovou banku Pardubice, z. s. Zvláště v zimním období posledních let se zvyšuje počet spoluobčanů, kteří musejí řešit existenční problémy. Na potravinovou banku se častěji obrací senioři, zejména ti, kteří ztratili životního partnera a musí se tak potýkat sami s finančním zajištěním svého života. Pak také rodiče, kteří vychovávají své děti sami a bohužel již nemají nablízku své rodiče, kteří by jim mohli s výchovou svých vnoučat i finančně pomáhat. Někdy již také sami pomoc a péči svých dětí potřebují. Velkou roli tu již sehrává postupně se zvyšující věkový odstup mezi jednotlivými generacemi, který tuto situaci umocňuje. Zvyšuje se početnost tzv. rizikových skupin.

Díky obětavosti a motivaci pomáhajících organizací je možné pomoci potřebným s ulehčením existenčně těžkých období např. nákupem potravin, věnováním nepotřebného oblečení nebo školních pomůcek a hraček pro děti.

Děkuji vám, všem malým i velkým dárcům, všem, kteří přispíváte pravidelně či jednorázově. Ať pomáháte kdekoliv.

Bez vaší pomoci by tento svět byl bezútěšný.

Ať vám milosrdný Bůh žehná!

Není dobré zapomínat posílat chleba ze svého přebytku po vodě Božího milosrdenství.

Každý z nás se může různými životními cestami stát sám potřebným a závislým na pomoci druhých.

Za Pravoslavnou církevní obec ve Svitavách

prot. Jiří Kolář

Brněnská mládež

Slovanská epopej v Moravském Krumlově

31. 1. 2026

Na tomto výletě jsme se vypravili do Moravského Krumlova na výstavu Slovanská epopej od malíře Alfonse Muchy. Ve vlaku hrály děti nejdříve hru „Myslím si o tobě, že…“, v níž se navzájem lépe poznaly. Poté v pracovním listu luštily jména čtyř apoštolů, která jim pomohla v následném luštění jmen vybraných obrazů Slovanské epopeje.

U kaple sv. Floriana jsme pro si pro zahřátí zahráli Hry „Štěstí“ a Kámen, nůžky, papír – chyť ho“.  Zimní krajinou jsme pokračovali v cestě až do údolí říčky Rokytné. To už jsme byli blízko našeho cíle. V zámeckém altánu jsme se naobědvali a zasportovali si při kolektivních aktivitách s míčem. Protože nás čekala náročná prohlídka výstavy, raději jsme se předtím v hříčce „Vyřvávaná“ vydováděli, abychom byli na výstavě co nejklidnější.

Slovanská epopej má celkem dvacet velkorozměrových obrazů, které zobrazují události z historie slovanských národů, zejména českého a moravského. U vybraných obrazů jsme se zaslavili déle. Ke každému z nich jedno dítě přečetlo ostatním text o události, kterou zobrazuje. U ostatních obrazů jsme plnili tichou aktivitu, ve které jsme hledali na plátně nějaký drobný, ale výrazný předmět. Některé obrazy byly o událostech, o kterých jsme si povídali už dříve na hodinách náboženství. Takže to pro nás bylo i takové malé opakování.