Znojemský pravoslavný chrám byl prvním, který byl u nás zasvěcen svatému knížeti Rostislavovi Velkomoravskému. Proto se do tohoto chrámu koná každoroční pouť v čest tohoto významného svatého panovníka, který se přičinil o cyrilometodějskou misii. Nejen že pozval misionáře ze staroslavné Konstantinopole k nám, ale jejich práci z moci vladaře morálně zaštítil, materiálně podpořil a opatřil vším potřebným. Tím se na tomto požehnaném dílu vlastně podílel. Když se později dostal do rukou těm, kteří nenáviděli byzantskou misii, protože neměli s Moravou čestné úmysly, tak Rostislav za svůj podíl na díle sv. Cyrila a Metoděje krutě zaplatil mučením i životem.

28. října se i letos konalo posvátné putování k uctění svaté památky knížete Rostislava a k vzývání jeho pomoci shůry. Především se konala archijerejská liturgie, kterou vedl eparchiální archijerej vladyka Izaiáš a spolu s ním sloužilo pět presbyterů, dva diákoni a další přisluhující.

Při kázání se vladyka inspiroval Dávným paterikem, v němž jeden z pouštních avvů pravil o našich časech, že to nebude doba velkých oslnivých duchovních činů, ale největším skutkem zbožnosti bude udržet si pravoslavnou víru, pokání a věrnost církvi. To je skutek důvěry Bohu a pokory, který dnes od nás dnes Ježíš Kristus očekává.

Listujte v galerii

Brněnská mládež – Babí lom 24. 10. 2026

Vypravili jsme se na poutní Stezku radostí Panny Marie. Nejdříve jsme ale museli zdolat skalní útvar Babí lom.

Jako správní horolezci jsme se nezalekli žádných obtíží. A to ani, když nám zmrzly zásoby a zůstalo jen syrové vejce, když padla hustá mlha, když se nám zranil kamarád.

Před výstupem na hřeben jsme se posilnili energetickou bombou. Nahoře jsme se zapsali do naší putovní vrcholové knihy.

Po setupu z hřebene jsme se konečně dostali na Stezku radostí Panny Marie. U každého zastavení jsme si z dětské bible přečetli o jedné radostné události ze života Panny Marie.

Na jedné ze zastávek jsme si ověřovali naše dovednosti při zapalování svíček, ve aktivitě Kimovka a při sbírání čísel na čas.

Na konci Stezky, nad obcí Lelekovice jsme si opekli špekáčky a zahráli další hry.

Listujte v galerii

Na den 3. listopadu 2026 svolal vladyka Izaiáš, biskup olomoucko-brněnský konferenci eparchiálního duchovenstva (čili konání presbyteria) do budovy eparchiálního úřadu Olomoucko-brněnské eparchie.

Ze zprávy diákona Viktora vybíráme:

Vedle projednání důležitých pastoračních záležitostí věnovali všichni přítomní podstatnou část setkání s hlubokou pastýřskou odpovědností problematice péče o mládež a pravoslavné rodiny našich církevních obcí.

Hlavní přednášku na toto zásadní téma si připravil a vedl otec diákon Mgr. et Mgr. Viktor Dutko, PhD. Ve svém příspěvku poukázal na aktuální duchovní i společenské výzvy a úskalí, jimž musí dnešní mladá generace čelit. Zároveň přítomným představil výsledky průzkumu, který byl realizován mezi mladými lidmi v naší eparchii.

Všichni účastníci setkání se shodli na naléhavé nezbytnosti cílené, systematické a obětavé práce s mládeží. Vyjádřili plnou podporu rozvoji této živé služby, která je klíčem k budoucnosti našich farních společenství.
Během setkání byla s nadějí představena ucelená vize rozvoje a podpory eparchiální mládeže pro nadcházející dva roky. Vladyka Izaiáš této snaze otcovsky požehnal a k jejímu naplnění oficiálně pověřil otce diakona Viktora Dutka, kterého ustanovil koordinátorem pastoračních, katechetických a celoeparchiálních aktivit pro mládež a rodiny v Olomoucko-brněnské eparchii.

Aby se tyto impulsy přenesly do života každé farnosti, bude v blízké době do všech církevních obcí distribuován prezentační materiál spolu s harmonogramem plánovaných aktivit a duchovních akcí na rok 2027.

Děkujeme všemohoucímu Bohu za toto inspirativní setkání a pokorně prosíme vás, drazí bratři a sestry, o vaše vytrvalé modlitby, duchovní podporu a upřímný zájem o křesťanské formování naší mládeže a rodin. Kéž Hospodin provází toto dílo svým hojným požehnáním.

diákon Viktor Dutko

Konference se kromě toho věnovala pastýřským a bohoslužebným otázkám. Vladyka poukázal na občasné svévolné úpravy v bohoslužbách, které jsou někdy prováděny bez znalosti liturgických principů a prohlašovány za Gorazdovu tradici, i když to nemá s naší místní českou tradicí nic společného. Mezi jednotlivými tématickými oddíly proběhlo i školení o bezpečnosti práce a protipožárních předpisech.

Ke dni svátku Početí sv. Jana Křtitele, který je naším jihlavským posvícením, a u příležitosti ročního výročí vysvěcení našeho jihlavského chrámu Svatého Ducha a Jana, Křtitele a Předchůdce Páně, nás v neděli 4. října t. r. navštívil vladyka Izaiáš, biskup olomoucko-brněnský.

V rámci archijerejské svaté liturgie si prohlédl chrám, který byl v průběhu posledního roku díky lásce zdejších bratří a sester obohacen mnohým dalším vybavením.

Byla to zároveň neděle po Povýšení svatého Kříže, a proto při liturgii kázal náš vladyka o významu kříže v životě křesťana a o Kristově volání k jeho trpělivému nesení. Když se člověk odhodlá s důvěrou v Pána Ježíše vzít na sebe kříž, to znamená přijmout jej a nést jej bez reptání, vzpouzení a protestování či hořekování nad údajnou jeho nespravedlností, ba dokonce získá takovou víru, že za svůj kříž děkuje Pánu, zjistí posléze, že už vlastně nenese on kříž, ale kříž nese jeho. Kam nás kříž nese? Povznáší nás od pozemského k nebeskému – k milovanému Pánu. Na kříž, který pro nás každého Pán speciálně vybral, nutno hledět jako na milost Boží prozřetelnosti, která nám stále připravuje tu nejlepší cestu ke spáse. On sám přijal kříž, aby nám otevřel bránu Božího království. A my touto branou, nesouce každý svůj kříž, procházíme – následujeme Pána a je to naše vyjádření lásky a důvěry vůči Němu.

K závěru liturgie vladyka poděkoval přítomným za jejich horlivost pro dům Boží a předal některým zvláště zasloužilým dobrodincům našeho chrámu děkovné listiny s dárky.

Po zakončení liturgie bylo před chrámem připraveno posezení – díky péči a kulinářskému umění našich sester provázené bohatým pohoštěním. Naši bratři před chrámem opékali pro všechny přítomné svou specialitu – šašlik. Pod podzimním sluncem se sedělo velice příjemně, a mohli jsme tak pokračovat v setkání a besedách.

Díky Bohu za krásný a duchovně požehnaný den. Děkujeme vladykovi za jeho návštěvu a posilu.

Listujte v galerii

Pozvánka k oslavě svátku svatého knížete Rostislava ve znojemském chrámu zasvěceném našemu velkomoravskému knížeti, který k nám pozval sv. Cyrila a Metoděje.

Olomoucko-brněnská eparchie, Bratrstvo pravoslavné mládeže a Pravoslavná církevní obec Brno Sever zvou všechny mladé lidi a rodiny s dětmi na Den sportu.

Přijďte zažít den plný pohybu, společné modlitby a živého pravoslavného společenství!

• Kdy: Sobota 14. listopadu 2026 (začátek v 10:00, modlitba v 11:00)
• Kde: Sportovní areál Salezko, Brno-Líšeň (Kotlanova 13)
• Program: Volejbal, fotbal, vybíjená, šachy, čtení z Písma svatého, diskuse s otcem Rafaelm a společné teplé jídlo (agapé). Budeme rádi, když přinesete něco sladkého nebo slaného na společný stůl!
• Vstupné: Dobrovolné

Důležitá upozornění:

• Přezůvky s sebou! Vstup do haly je povolen pouze v čisté sálové obuvi (s nebarvící podrážkou).
• Účastníci pod 15 let pouze v doprovodu rodinného příslušníka.

Registrace (povinná do 8. listopadu):
Napište e-mail na dutko.viktor@gmail.com (uveďte jméno, věk, farnost a preferovaný sport/šachy). Podrobné pokyny obdržíte po registraci.

Těšíme se na vás!

Diákon Viktor Dutko

Mezinárodní fotografická soutěž Barvy pravoslaví. Česko a Slovensko, jejímž cílem je zachytit krásu současného pravoslaví v českých zemích a na Slovensku.

Soutěž je otevřena profesionálním i amatérským fotografům a účast je bezplatná. Fotografie lze zasílat do 30. listopadu 2026, a to ve čtyřech kategoriích: Místa, Reportáž, Lidé a Detaily. Každý účastník může přihlásit až šest fotografií v každé kategorii. Vybrané snímky budou součástí výstavy a 16. knižního alba série Barvy pravoslaví.

Pravidla a přihlašovací formulář jsou dostupné na: https://www.cz-sk.orthphoto.net/index-cz.php

Fotografie a vyplněný přihlašovací formulář se zasílají na: contest@orthphoto.net

V rámci tradičního týdne Vincence Priessnitze, který pořádají lázně Jeseník se v sobotu 3. října uskutečnilo svěcení bukové studánky a nově zřízené kapličky v rámci širšího lázeňského areálu. Asi stovka přítomných se na kilometrové trase při jednotlivých zastaveních seznámila s terapeutickou tradicí západního i východního křesťanství.

Listujte v galerii

Ve dnech 10. až 11. října 2026 se v monastýru Zesnutí přesvaté Bohorodice ve Vilémově konal sraz pravoslavné mládeže a rodin s dětmi. Účastníci přijeli nejen z Moravy, Slezska a Čech, ale také ze Slovenska a z Kypru.

Víkendové setkání sloužilo především ke zjištění potřeb a zájmů mladé pravoslavné generace a k hledání možností jejího dalšího zapojení do života Církve. Cílem setkání bylo mimo jiné zamyslet se nad svým vlastním místem a službou v naší eparchii. Akce přilákala přibližně padesát věřících z různých prostředí a s rozmanitými zkušenostmi. Jedním z jejích záměrů bylo rovněž navázání nových přátelství, vzájemné poznávání a vytvoření prostoru pro osobní duchovní rozvoj. Aktivita a zájem účastníků předčily očekávání organizátorů.

Součástí programu byly workshopy a společné aktivity, během nichž mohli účastníci prostřednictvím vlastních nápadů a společného úsilí kreativně uplatnit své talenty a schopnosti. Setkání tak nebylo pouze příležitostí k vzájemnému poznávání, ale také k hledání konkrétních cest, jak se mladí lidé mohou aktivně podílet na životě svých církevních obcí a celé eparchie.

Při prezentaci s názvem „Role mladého člověka v životě pravoslavné církevní obce“ jsme se zaměřili na možnosti zapojení mládeže z její vlastní perspektivy. Hlavní myšlenkou bylo, že mladí lidé nemusí při bohoslužbách zůstávat pouze v roli diváků, ale mohou se podle svých možností, schopností a darů aktivně podílet na životě církevní obce. Ať už jde o bohoslužebný zpěv, pomoc duchovním, práci s dětmi, organizování aktivit či využití vlastních dovedností, každý může najít způsob, jak být pro své společenství přínosem.

Bohoslužebný život přitom tvořil přirozené těžiště celého setkání. Mladí účastníci se pravidelně účastnili všech bohoslužeb, od úvodního molebenu přes večerní bohoslužbu až po svatou Liturgii. Všichni přítomní měli navíc vzácnou možnost uctít a poklonit se svatým, jejichž svaté relikvie se nacházejí v místním chrámu. Hlubokým a dojemným momentem celého víkendu se stala procesí účastníků s ikonami okolo chrámu, kterou doprovázely společné modlitby a uctivé zpěvy k našim národním světcům, svatému Rostislavovi a svatému Gorazdovi. V chrámu zazněly také večerní modlitby, kánon a modlitby k svatému přijímání jako duchovní příprava na nedělní eucharistii. Zvláště povzbudivé bylo, že se věřícím ani po skončení bohoslužeb nechtělo z chrámu odcházet. Společné chvíle se proto opakovaně prodlužovaly dalšími pravoslavnými českými i církevně slovanskými zpěvy, do nichž se mladí lidé s nadšením zapojovali. Ti, kteří měli chuť, se postupně přidávali ke zpěvu natolik, že se pro nedělní svaté liturgii spontánně vytvořil mládežnický pěvecký sbor.

Právě tyto chvíle možná nejlépe vystihly smysl celého víkendu. Ukázaly, že touha po společné modlitbě, zpěvu, přátelství a aktivním životě v Církvi mezi mladými lidmi stále existuje. Je třeba jí dát prostor, podporu a možnost dále růst.

Naše upřímné poděkování patří především Bohu za Jeho milost a požehnání. Děkujeme vladykovi Izaiášovi za modlitby a podporu mládeže naší eparchie, matce představené Alexii za vřelé přijetí a pohostinnost a duchovním otcům Janu Langrovi z Uničova, otci Tomáši Loučkovi ze Šumperka a otci Vojtěchu Dobešovi ze Svitav za jejich čas, duchovní vedení a službu během celého víkendu, včetně možnosti přistoupit k individuální svaté zpovědi i svatému přijímání.

Upřímné poděkování vyjadřujeme také katechetům Jánu Zavřelovi a Vladimíru Marešovi za velkou lásku, starostlivost a katechetickou práci s dětmi během celého víkendu. Program pro děti byl rozdělen v sobotu do dvou dopoledních a jednoho odpoledního bloku, v neděli pak do dopoledního a odpoledního bloku.

Zvláštní poděkování patří otci diákonovi Viktorovi i jeho mátušce Kristíně za čas a úsilí, které celé akci velmi pečlivě věnovali.

Velký dík náleží také všem dobrodincům, rodině otce diakona Viktora a rodině Jaškovských, které s láskou připravily jídlo pro účastníky, a sponzorům, jejichž podpora pomáhá vytvářet podmínky pro další činnost pravoslavné mládeže.

Naším cílem je společně růst ve víře, učit se sloužit a budovat vztahy, které budou posilovat život našich církevních obcí a posilovat víru v naší milované a Bohem chráněné Olomoucko-brněnské eparchii. Kéž je toto setkání začátkem společné cesty, na níž budeme svou víru nejen vyznávat, ale také ji každý den uskutečňovat v životě Církve.

Petr Šimon Hána

Listujte v galerii

Výlet k lesní kapli ke svátku Narození Panny Marie

Den před svátkem Narození Panny Marie jsme se vypravili k lesní kapli, abychom pokračovali na její údržbě. Cestou autobusem děti luštily šifru „Míchání barev“ s tématem svátku. Na hřišti v Útěchově jsme se rozcvičili při hře s míčem. Také jsme uspořádali turnaj ve hře Ringo. Na následující cestu ke kapli si děti rozdělily, kdo ponese nářadí a kdo materiál na výrobu lavic. Nejdříve jsme začali s obnovou ornamentů. Nakreslili jsme také některé nové ornamenty holubiček a listů vinné révy. Sokl kaple jsme ozdobili bílými kamínky. Potom jsme se pustili do výroby lavic. Nařezali jsme špalky, na spodní straně sedáku jsme vytvořili plochy pro podpory a sestavili lavice. S výsledkem jsme byli velmi spokojeni. Následně jsme si přečetli text o události Narození Panny Marie a také o Opasku Panny Marie. Nakonec jsme zazpívali tropar svátku. Pokračovali jsme po poutní stezce až do Vranova. Tam jsme si na kraji obce opekli špekáčky a výlet zakončili hrami „Drak a vejce“ a „Hnízda“.

Listujte v galerii

V neděli 13. září sloužil vladyka Izaiáš archijerejskou liturgii v Přerově. Díky společnému úsilí farníků byl nejen chrám vyzdoben, ale secvičila se i skupinka zpěváků, kteří začali při bohoslužbách pomáhat se zpěvem, takže jsme letos při návštěvě vladyky nepotřebovali externí pěveckou výpomoc. Vladyku nejprve krásně přivítaly děti a pak si zpěváci mohli naostro vyzkoušet to, co nacvičili. Na konci sv. liturgie vladyka pronesl kázání o pastýřství a dvou nejdůležitějších Kristových přikázáních lásky. Všichni zúčastnění byli osloveni slavnostní energií a rytmem liturgie. Po bohoslužbě se většina zúčastněných setkala s vladykou u společného stolu na zahradě chrámu, kde počasí ještě dovolilo grilovat.

O týden později proběhly v přerovském chrám ještě další akce v spolupráci s městem Přerov a přerovskou knihovnou. Nejprve v pátek 18.9. se uskutečnila na několika místech v Přerově, včetně našeho chrámu, Noc literatury spojené se čtení a hudebním vystoupením žáků ZUŠ B. Kozánka. V neděli odpoledne pak do chrámu zavítali různí návštěvníci v rámci akce Dny evropského kulturního dědictví.

Listujte v galerii

V Sudicích se pouť koná každoročně na občanský svátek sv. Václava. Zdejší chrám je mimo jiné unikátní tím, že je užíván jak pravoslavnými křesťany, tak i evangelíky a. v. (kteří jej původně postavili jakožto hřbitovní kapli).

Po duchovním pokrmu, který všem přítomným nabídl samotný Hospodin Bůh skrze Božskou liturgii, jsme zavítali do nedalekého Rohova, kde byla příležitost k přátelským rozhovorům a k posilnění tělesnému pomocí vynikajícího jídla.

Děkuji otci Jiřímu, místním věřícím i všem přítomným bratrům a sestrám z opavské církevní obce za výjimečný zážitek.

„Svatý Václave! Vévodo české země! Kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha! Kriste, eleison! Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě! Nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave! Kriste, eleison! Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi! Utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave! Kriste, eleison!“

Listujte v galerii

V naší brněnské katedrále se 28. září konala tradiční významná eparchiální oslava. Tento den naše eparchie oslavuje dva významné svátky: výročí vyhlášení svatosti svaté mučednice Orosie (čili Dobroslavy), princezny velkomoravské, a svátek sv. Václava podle nového kalendáře.

Archijerejskou liturgii vedl eparchiální biskup olomoucko-brněnský vladyka Izaiáš, spolusloužilo šest presbyterů a tři diákoni a další duchovní.

Při liturgii vladyka postřihl další kleriky – žalmistu a hypodiákona, a vysvětil jednoho z hypodiákonů na diákona.

Při homilii zazněl především přehled událostí v životě svaté Orosie, jak jej podávají historikové. Když přišli svatí Cyril a Metoděj na Velkou Moravu zbýval do narození Orosie ještě jeden rok (*864). O svou maminku přišla Orosie v útlém mládí za neznámých okolností. Její otec statečný kníže Mojslav, o němž se zmiňují Fuldské anály (r. 872), padl v boji s Franky. Osiřelé Orosie se ujímají knížata Bořivoj a Ludmila, která pak byla spolu s Orosií pokřtěna na Levém Hradci v kapli sv. Klimenta, která byla součástí tohoto knížecího sídla. Křest vykonal Metodějův kněz Kaich (v r. 875 – 877), který se pak postaral o jejich vzdělávání ve víře a dohlížel na jejich pokrok v duchovním životě. Prameny říkají, že vzhledem k blízkosti věkem probíhal vztah mezi Ludmilou a Orosií spíše v rovině přátelství, než jako mezi matkou a její adoptivní dcerou. Tato doba nejspíš patřila k nejšťastnějšímu období jejich životů. Čistota mládí a srdce otevřená nové křesťanské víře – společně nadšeně poznávaly vznešenost evangelia a zasvěcovaly svá srdce Pánu Ježíši Kristu. Orosie nepochybně sdílela horlivost Ludmilinu pro křesťanství, bohoslužby a prohlubování víry, jak se o tom dozvídáme ze svatoludmilských pramenů. Jak pevně a hluboko přijaly obě společně víru v Krista, budou svědčit jejich další životy i způsob, jakým své životy završily.

Svatý Metoděj byl při své návštěvě v Římě (r. 880), kde bylo zrovna španělské poselstvo kvůli sňatku syna španělského krále, papežem dotázán, zda není v jeho eparchii nějaká vhodná urozená dívka, která by se mohla stát nevěstou příštího španělského krále (zde existují určité historické nesrovnalosti; legendy hovoří o Fortúnovi Garcésovi, ale spíše se jednalo o navarrského prince Íñigo Fortúneze). Španělsko bojovalo s invazí maurů – muslimů; již 90 % této země bylo pod jejich nadvládou. Pouze severní část, aragonská ještě byla křesťanská. Dívka, kterou hledali, měla být krásná, pevně věřící a statečná. Metoděj navrhl Orosii a začalo probíhat jednání. Sňatek byl vykonán na dálku – v zastoupení, jak to patřilo k tehdejší občasné praxi. Posléze se vydala Orosie s doprovodem za svým ženichem do Španělska. V průvodu byla celá její rodina a mnozí další – celkem prý asi 300 lidí.

Při překročení pyrenejských hor se vedoucí českého průvodu seznámili se situací ve Španělsku, kde řádily loupeživé bandy; další cesta se stala velice nebezpečnou. Výprava se proto rozhodla uchýlit se do horských jeskyní a ke králi byl vyslán posel s žádostí o vyslání ozbrojeného doprovodu. Posel byl však chycen a zabit, a z listin, jimiž byl vybaven, se dozvěděl vůdce jedné bandy o průvodu. Tlupě velel Aben Lupo – odpadlík, bandita, vrah. Lstí se mu podařilo zjistit, kde se členové průvodu schovávají, a přepadl je. Členové průvodu byli postupně zmasakrováni. Orosii však zločinec navrhl, aby si zachránila život, zřekla se Krista, přijala islám a stala se jeho ženou (nejspíše tím myslel součástí jeho harému). Domníval se, že pohled na zabité členy jejího doprovodu ji vystraší, propadne panice, a tímto způsobem získá její souhlas. Jenže Orosie měla hluboce vštípené křesťanské zásady a pamatovala, co se s Ludmilou naučily o víře z evangelia a mravnosti i čistotě, k níž nás Spasitel volá. A tak odmítla zříci se Krista a zradit tím svou víru, stejně tak odmítla poskvrnit se nevěrou vůči svému zákonitému ženichu, za kterého již byla provdána. Tváří v tvář takové pevnosti víry, statečnosti a mravnosti se zloduch tak rozzuřil, že byly Orosii useknuty postupně všechny údy a nakonec sťata hlava.

Orosia svou smrtí svědčila o Kristu ve svých 16 letech. Zachovala pevnou víru v Ježíše Krista, manželskou věrnost i své panenství. Umíme si z této okolnosti představit, na jak pevných duchovních základech byla postavena její výchova u Ludmily, které obě vyučoval kněz Kaich ustanovený a pověřený sv. Metodějem. Právě ze svatosti sv. Orosie můžeme poznat něco hlubokého o duchovnosti sv. Ludmily, jak hluboce si osvojily zásady evangelia, a zároveň naopak – z Ludmilina života se učíme o víře a křesťanském přesvědčení sv. Orosie.

Její ženich, který se nakonec jinými cestami dozvěděl o Orosiině příjezdu do Španělska, vyrazil jejímu průvodu ihned vstříc, ale k pyrenejským jeskyním přijel pozdě. Pohřbil Orosii na místě jejího umučení u jeskyní, které tam dodnes jsou a byly později přeměněny v kaple. Na tom místě stále vyvěrá pět pramenů vody, které tam proudí od chvíle usmrcení Orosie na znamení pěti proudů její krve vylévajících se z pěti ran na jejím čistém těle.

Podle některých zdrojů se její ovdovělý manžel již nikdy neoženil a jeho bol a smutek nad ztrátou nevěsty ho ponoukal neustále pronásledovat maury, takže tím započal proces jejich vyhnání ze Španělska a vlastně i záchrany západní Evropy před muslimy.

O dvě stě let později bylo místo, kde byly pohřbeny ostatky Orosie zjeveno pastýři, který tam odpočíval (je to podobná historie jako zjevení ostatků sv. Rafaela, Nikolaose a Iriny, kteří jsou od té doby jedni z nejznámějších a nejvzývanějších novomučedníků v Řecku). Pastýř odnesl svaté ostatky do města Jaca (čti Chaka), kde byly přijaty s nesmírou úctou a slávou. Orosie je pro tamní věřící patronkou vinařů a zemědělců, je jí připisována moc krotit bouři či naopak sesílat déšť. Jak chápeme po letošním nebývale suchém létu, její přímluvy bychom potřebovali i zde na Moravě.

Při čtení popisu její pevné víry, mravnosti, statečnosti a velikého utrpení, skrze které vystoupila na nebe, je nám jasné, že ve starověku by se jí dostalo titulu velikomučednice. Není divu, že se ďábel snaží ze všech sil potlačit její památku, zahalit kouřem pochybností její sílu a znemožnit její oslavu, která mu způsobuje tolik škod a bolesti. Jak veliký vzor čistoty, víry, hrdinství, mravnosti by v její památce mohli zdejší lidé najít! Představte si, kdyby se svatá Orosie stala příkladem pro výchovu našich dětí v této zmatené době. Kolik mladých lidí by to mohlo inspirovat k zbožnosti, zachránit je pro zachování křesťanské víry a povzbudit k životu dle Božích přikázání. Musíme očekávat, že vše, co se naší Orosie týká, se bude stále pokoušet nečistý duch zmařit.

Kazatel na konec připomenul, s jakou věrností k tradici uctívají svatou Orosii a jakou lásku k ní chovají i dnes na místě jejího mučednictví ve Španělsku, kde oslavují její svátek v červnu v den nalezení jejích svatých ostatků. Celé město Jaca, kde jsou v katedrále ostatky mučednice a jejích mučednických druhů, je na nohou, konají se průvody ulicemi města, jsou neseny její svaté ostatky a koná se zvláštní věkovitý folklórní obyčej – krojovaní muži s růží v ústech šermují v průvodu dřevěnými holemi a vyjadřují tím svou lásku k své princezně či vlastně aragonské královně Orosii, kterou jsou připraveni bránit (to naznačují šermováním holemi).

Už mnohé lidi „uhodila do očí“ nápadná podobnost tohoto rituálu s moravskou „jízdou králů“, při které mladého jinocha oblékají do dívčích šatů, vkládají mu do úst růži, a on pak jede na koni v průvodu dalších krojovaných jezdců, kteří ho při celém obřadu chrání vlastním tělem (původ tohoto folklórního obyčeje je zahalen tajemstvím, ale můžeme uvažovat, zda to není jakási matná vzpomínka v lidové paměti na průvod, ve kterém se kdysi Orosie vypravila do Španělska za svým ženichem).

Ještě dlouhá staletí se v Čechách o Orosii alespoň vědělo a lidé za ní putovali z Čech až do Španělska. Pokusy navázat na vztahy mezi španělskou úctou k Orosii a Čechy procházejí naší historií. Pak však v Čechách její památka slábne, ale jak se zdá, nikdy nezanikla úplně (viz literatura o ní v závěru webové stránky s článkem o Orosii).

Duchovním neštěstím Čechů a Moravanů je – našemu národu implantovaný – skepticismus, který brání většímu a nadšenějšímu uctívání našich svatých, zvláště v poválečném období (ani ostatní místní svatí na tom nejsou o mnoho lépe, a jejich ctění je dokonce i v prostředí pravoslavné církve poněkud vlažné). Jsme jedním z nejateističtějších národů na planetě, a paradoxně – možná jen díky přímluvám našich svatých zde víra a pravoslavná církev vůbec existují. Vždyť v tom tkví hlavní úloha svatých na nebi – přivádět pozemšťany blíže ke Kristu.

Kéž by i v nás bylo něco z radosti a víry Španělů, kteří před několika lety nadšeně uvítali delegaci věřících z Čech, kteří jim zvěstovali, že na Moravě je už Orosie ctěna jako svatá, a přivezli s sebou její pravoslavnou ikonu. Španělský biskup ji nechal natrvalo umístit přímo u svatých ostatků.

Na závěr vyzval kazatel přítomné, aby napodobili lásku a úctu španělských ctitelů naší svaté Velkomoravanky. Kéž náš národ není zahanben před touto naší světicí. A protože svatí mohou nejvíce pomáhat, jestliže jim k tomu my svým vzýváním otevřeme dveře, může naše úcta k Orosii přispět naší místní církvi i celému národu.

Na konci liturgie hovořil vladyka o svatém Václavovi i Orosii a připomněl, že tito naši mučedníci jsou vzorem oběti a trpělivého nesení kříže, jak nás k tomu volá Pán Ježíš v evangeliu. Zamýšlel se nad významem našich svatých a jejich příkladem pro nás. V závěru poděkoval všem přítomným za jejich účast. Následovalo pohoštění před chrámem.

O životě sv. Orosie natočila Česká televize dokumentární film, s výkladem renomovaných historiků, který můžete shlédnout zde v závěru příspěvku. Historické bádání provedli před jejím svatořečením římskokatolickou církví v r. 1902. Novodobou historickou zprávu vypracoval relativně nedávno Juan Francisco Aznárez López, arcikněz a děkan katedrály v Jace ve Španělsku v r. 1981.

Listujte v galerii

Dokumentární pořad ČTv o svaté Orosii (Dobroslavě)

A zde je videozáznam, jak letos v Jace (ve více než 40 stupňových vedrech) probíhaly oslavy sv. Orosie.

Výlet do lomu Velká dohoda

Ke svátku sv. Gorazda II.

Tento výlet byl pořádán pro starší děti. Celý den se nesl v duchu vzpomínky na sv. Gorazda II. a události atentátu na R. Heidricha.

Na cestu dostaly děti láhev s tmavou tekutinou bez polepu. Pouze na víčku byla nálepka s portrétem jednoho z výsadkářů. Na povrchu láhve byl černou fixou napsaný zašifrovaný text se jménem výsadkáře a pod víčkem klíč k šifře. Díky tmavé tekutině nebyl ale nápis vidět. Každý, kdo na tento rébus přišel a jméno vyluštil, dostal text s životopisem příslušného výsadkáře.

Po vystoupení z autobusu jsme si řekli krátce o historii odboje za II. světové války a každý sám pak to, co se dozvěděl o svém výsadkáři. V lomu Velká dohoda, kam jsme po krátké cestě lesem přišli, jsme překonali Lanovou skluzavku – tzv. Zip-line. To byl náš výsadek. Pod skluzavkou jsme si přečetli životopis sv. Gorazda II, povídali si o jeho oběti a o událostech v kryptě kostela sv. Cyrila a Metodějě v Praze. Poté jsme si zahráli deskovou hru Halma, aneb přesun materiálu z výsadku do bezpečí.

Naše cesta pak pokračovala územím Moravského krasu. Prohlédli jsme si několik jeskyní, a nakonec doputovali k zatopenému lomu v obci Šošůvka. Tam jsme se vykoupali. Čekání na autobus jsme si zkrátili fotbalem na místním hřišti.

Listujte v galerii

Olomoucko-brněnská eparchie Vás zve
k oslavě 4. výročí vyhlášení svatosti muč. Orosie,
která se uskuteční dne 28.září 2026 od 8.00 hodin
v katedrálním chrámu sv. Václava v Brně

Pozvánka na pracovní setkání mládeže a mladých rodin Olomoucko-brněnské eparchie

Sláva Kristu!

Vážení otcové duchovní, drazí bratři a sestry naší Bohem chráněné eparchie!

Bůh nám ve své milosti dovolil stát se součástí Jeho boholidského Těla. Skrze svatý křest jsme oblékli nové roucho spásy v pravoslavné Církvi, ve které kráčíme k Bohu a nacházíme v ní jistotu a oporu pro své životy. V Cirkvi nežijeme sami – žijí v ní i naši bratři a sestry v Kristu, se kterými tvoříme živé společenství kolem eucharistického Spasitele.

S požehnáním Jeho Přeosvícenosti vladyky Izaiáše, biskupa olomoucko-brněnského, se v naší eparchii formuje hnutí mladých lidí a mladých rodin, kteří se chtějí aktivně zapojit do života farností a eparchiálních aktivit.

Rádi bychom proto pozvali mladé věřící na společný víkend ve Vilémově. Půjde o pracovní setkání spojené s diskusemi a týmovou prací. Naším cílem je naslouchat potřebám a touhám mladých lidí, vnímat je a společně hledat konkrétní cesty k rozvoji mládeže a formy služby v naší eparchii.

Srdečně zveme každého, kdo chce spoluvytvářet pravoslavné společenství a sloužit Bohu i bližním. Všichni jste vítáni a vaše účast je pro nás velmi důležitá!

Praktické informace a registrace

• Místo konání: Vilémov, pravoslavný monastýr
• Ubytování a strava: Jsou plně zajištěny pro všechny registrované účastníky
• Finanční příspěvek: Dobrovolný
• Termín uzávěrky: Nejpozději do 4. října 2026
• Registrace: e-mailem na dutko.viktor@gmail.com
• Požadované údaje: jméno, příjmení, věk a kontaktní údaje účastníka.

Diákon Viktor

Jak slavili svátek Zesnutí přesvaté Bohorodice v létě v církevní obci v Brodě.

Listujte v galerii

Již po dvanácté jsme v Horní Lipové uskutečnili srpnovou pouť k svátku Proměnění Páně.

V sobotu 22. 8. v 10 hod. se asi padesátka přítomných (z nichž ne všichni došli až na konec putování), vydala na více než pětikilometrové putování v horském terénu. Osnovou našeho putování byl tradičně akathist „Sláva Bohu za vše“, který za poměrně náročného počasí, byl více než oporou. U čtrnácti zastavení zněly duchovní písně a krátké promluvy o tematice obsažené ve chvalozpěvu. Na závěr nás čekalo obvyklé sladké občerstvení a zúčastnění obdrželi pamětní medailonky. Prázdninová pouť patří k důležitým událostem naší církevní obce a každoročně přiláká i věřící odjinud.

Listujte v galerii

Olomoucko-brněnská eparchie Vás zve na eparchiální pouť k chrámovému svátku sv. Václava ve Střemeníčku.

Svatá liturgie se koná v pondělí 28. září 2026 od 9,30 hodin.

Rozhovor s biskupem Izaiášem: „Svatý mučedník Gorazd je vzorem oběti.“

Můžete si přečíst na webu SPN.

Video z loňské pouti