Pascha Páně: „Vstal z mrtvých Kristus!“

Vstal z mrtvých Kristus! Christos voskrese! Christos anesti!

Paschální radost ze Vzkříšení Kristova bývá pravidelně umocněna hojnou návštěvností bohoslužeb na tento sváteční den. Do chrámu přichází každý věřící, který se cítí součástí své církve. Jak volá sv. Jan Zlatoústý:

»Vejděte všichni v radost Pána svého… Bohatí i chudí, společně jásejte; zdrženliví i nedbalí, ctěte tento den. Kdo se postili i kdo se nepostili, radujte se dnes. Stůj jest plný, požívejte všichni. Pokrm jest připraven, nikdo ať neodchází lačný. Všichni požívejte hostiny víry, všichni přijměte bohatství dobroty. Nikdo ať nenaříká, že má nedostatek; neboť zjevilo se společné království. Nikdo ať nepláče nad přestupky, neboť z hrobu zazářilo odpuštění. Nikdo se neboj smrti, neboť nás vysvobodila smrt Spasitelova.« (Viz zde na Ambonu)

Všechny chrámy naší církve se v tento slavný den naplnily věřícími, kteří spěchali modlitbou oslavit největší křesťanský svátek, přišli se veselit ze spásy, kterou Kristus podává svým Vzkříšením. Podle pravoslavného zvyku si křesťané přinesli košíky s paschálními pokrmy, aby je kněz požehnal a pokropil svěcenou vodou. Pak bude těmito pochoutkami, předloženými ke stolování, požehnána i domácí sváteční paschální hostina prostřená v obydlích věřících.

Pro potěšení našich čtenářů připojuje redakce eparchiálního webu fotografie oslav v několika jihomoravských farnostech.

Pascha Kristova v Brně:

(Z facebookové stránky brněnské farnosti)

Svátek Vzkříšení v Jihlavě:

V chrámu, předsíni, na schodišti, farní místnosti (archondariku) i v přízemí domu se na konci liturgie shromáždily nad ránem přibližně tři stovky věřících (ozvučení všech těchto prostor umožňuje, aby se bohoslužby účastnili i ti, kteří se do naší malé kapličky nevejdou). (Web jihlavských aktualit)

Pascha Páně v Třebíči:

Na půlnoční paschální bohoslužbu přišlo odhadem 40 lidí a dopoledne na druhou paschální službu zavítalo do chrámu sedmdesát dalších bratří a sester. (Web třebíčské farnosti)

Svátky světlého Vzkříšení Kristova ve Znojmě:

Na půlnoc bylo v chrámu asi 50 pravoslavných křesťanů a dopoledne pak ještě dvacet modlitebníků. (Web znojemské farnosti)

Redakce webu

 

Paschální poselství posvátného synodu

POSELSTVÍ
Posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku
PASCHA KRISTOVA 2017

Drazí duchovní otcové, v Kristu milovaní braři a sestry – KRISTUS VSTAL Z MRTVÝCH!

Nastala Pascha, radostný den Kristova Vzkříšení, důvod pro velkou radost. Navštěvuje nás jednou do roka, ale u těch, kteří rozumějí tajemství Zmrtvýchvstání, bývá každodenně, ba dokonce nepřetržitě. Abychom i my mohli lépe pochopit tajemství tohoto svátku, měli bychom upřít svou pozornost na slova sv. Jana Damašského z Paschálního kánonu.

Říká v něm: „Včera mě s Tebou, Kriste, pochovávali, dnes s Tebou vstávám, z mrtvých vzkříšeným. Včera mě s Tebou přibíjeli na Kříž, sám mě, Spasiteli, oslav spolu s sebou ve svém Království.“

Jak můžeme být „pochovaní s Kristem a vstát z mrtvých spolu s Ním“? Když opouštíme svět a jeho marnosti, vstupujeme do pokání a pokory jako do hrobu a tím dáváme místo Hospodinovi, který se sjednocuje s našimi dušemi, mrtvými kvůli hříchu, křísí je svojí blahodatí a dává jim uzřít slávu Zmrtvýchvstání.

Zmíněná sláva spočívá v tom, že my, otroci a zajatci hříchu, se stáváme Božím dědictvím, neboť skrze Něj ožívají naše duše. Lidská duše, která byla ve své podstatě stvořená jako nesmrtelná, zůstáva totiž, dokud se nesjednotí s Kristem, neplodná a bezcitná, svým způsobem mrtvá.

Celá Církev dnes zpívá: „Vzkříšení Kristovo spatřivše, pokloňme se svatému Pánu Ježíši…“ Ale vždyť Kristovo Vzkříšení nespatřili ani jeho současníci. O čem tedy Církev zpívá? O tom zmrtvýchvstání k mravnému, zbožnému životu, které se uskutečňuje v duši každého z věrných. Světlo tohoto zmrtvýchvstání nám dává možnost duchovním způsobem uzřít Vzkříšení Kristovo.

V Něm je skrytá síla naší víry. Neboť věřit mohou i démoni, ale žít podle víry je dané jen lidem; a ti, kteří tak činí, mají ve své duši Boha, podle slov: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“ (J 14, 23).

Kdysi synové Izraele v čase svátků a slavností přinášeli Bohu dary podle zákona – oběti za hřích, zápalné oběti, prvotiny a podobně. Vykonali Paschu, když vycházeli z Egypta. Nyní my křesťané slavíme Paschu Hospodinovu v den světlého svátku Vzkříšení Kristova, který na Kříž přibil hřích, zemřel za nás a vstal z mrtvých. I my přinesme Hospodinovi dary a oběti – ale nikoliv zvířat, která Kristus nepřijímá: neboť „Obětní hod ani oběť přídavnou“ nerozumných zvířat „si nepřeje a v zápalné oběti“ býků a beranů „nemá zálibu“ (Ž 39, 7).

Pokud si Kristus nepřeje oběti zvířat, jaký dar bychom Mu měli přinést v den Zmrtvýchvstání? Přinesme Mu sami sebe. Vždyť apoštol Pavel říká: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba“ (Řím 12, 1).

Jak můžeme přinést sebe jako živou a svatou oběť Bohu? Tak, že už nebudeme „konat podle žádostí svého těla a mysli“ (Ef 2, 3), ale budeme „žít z moci Božího Ducha, a nepodláhat tomu, k čemu nás táhne naše přirozenost“ (Gal 5, 16), neboť právě k tomu nás nabádají slova apoštola Pavla: „umrtvujte své pozemské sklony“ (Kol 3, 5).

Jen takovouto oběť je možné nazvat živou. Zvíře, když je položené na obětní oltář, umírá; naopak svatí, kteří se každodenně přinášejí Bohu, obětují sami sebe po celý svůj život. Proto přinesme jako oběť sami sebe; napodobujíce všecky svaté, každodenně umrtvujme svůj egoismus kvůli Kristovi, našemu Bohu, tomu, který za nás zemřel a vstal z mrtvých.

Jakým způsobem se svatí umrtvovali? Nemilovali svět ani to, co je ve světě, zřekli se všeho, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá (1 Jn 2, 15-16), tj. zřekli se žádostivosti, chamtivosti a marnomyslnosti, vzali svůj kříž a následovali Krista, ukřižovali svět pro sebe a sebe pro svět (Gal 6, 14). O nich apoštol Pavel praví: „Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony“ (Gal 5, 24).

A jak se přinášeli za oběť? Žili nikoliv pro sebe, ale podřídili se Božím příkazům a zanechali svoje tužby pro lásku k Bohu a bližnímu, tj. opustili každou připoutanost k tomuto světu, vzali svůj kříž a následovali Krista podle slov: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2, 20).

Přinesme Hospodinovi jako oběť sami sebe, neboť nás si přeje Bůh, vždyť jsme Jeho najvzácnějším dílem. Zatímco všecko ostatní stvořil svým slovem, člověka zformoval „vlastníma rukama“. Všecko na tomto světě zařídil tak, aby sloužilo člověku k užitku. Ustanovil ho za vládce nade vším a daroval mu rajskou blaženost. A když člověk nakonec upadl do hříchu, Bůh ho obnovil ne jinak než Krví svého jednorozeného Syna.

Proto je člověk vskutku nejdrahocennějším Božím dílem; a nejen nejdrahocennějším, ale i nejbližším, nejvlastnějším, vždyť ho stvořil, aby byl Jeho obrazem podle Jeho podoby (Gen 1, 26-27; 2, 7). Sám náš Pán, když k nám sestoupil, vzal na sebe podobu Člověka – přijal lidské tělo a duši, jednoduše řečeno: stal se Člověkem se vším všudy, kromě hříchu, a tím ještě více učinil člověka podobným sobě – učinil ho svým.

A tak se podle slov apoštola Pavla „očisťme od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží“ (2 Kor 7, 1), tj. učiňme Boží obraz v sobě tak čistý, jak jsme ho kdysi dostali. Setřeme z něho nečistotu hříchu, aby se ukázala krása ctností. Obnovme ho v sobě tak, aby byl „bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného“ (Ef 5, 27).

Pamatujme, podle obrazu koho jsme byli stvořeni, a nezapomínejme na všecka Boží dobrodiní, která nám daroval ze své lásky. S Božím obrazem v nás je totiž spjato tajemství Kristovy smrti. Když jsme upadnutím do hříchu Boží obraz v sobě zatemnili a kvůli svým přestupkům a hříchům byli mrtví (Ef 2, 1), Bůh, jak praví svatý apoštol, se slitoval nad svým stvořením a obrazem, stal se kvůli nám Člověkem a přijal za nás mrtvé smrt, aby nás vyvedl k životu.

On sám vystoupil na svatý Kříž a přibil na něj hřích, za který jsme byli vyhnáni z Ráje; „zajal zajatce“ (Ž 67, 19; Ef 4, 8), jak praví Písmo. Co znamená: „zajal zajatce (csl. pľiní pľín)“? To, že od času Adamova přestupku nás náš nepřítel ďábel zajal a držel ve své moci, takže lidské duše po oddělení od těla odcházely do podsvětí, neboť Ráj byl pro nás zavřený. Když Kristus vystoupil na svatý a životonosný Kříž, svojí Krví nás vysvobodil ze zajetí a vytrhl z ruky nepřítele. Když zvítězil a porazil toho, který nás zajal, zajal nás takříkajíc nazpět – pro sebe. Z Jeho lásky jsme byli vytrženi z moci podsvětí a nyní už závisí jen na nás, zda vystoupíme do Ráje. Podsvětí už nad námi nevládne jako předtím a nedrží nás ve svém otroctví.

Varujme se hříchu, neboť každý dobrovolný hřích nás opět vydává do moci podsvětí, znovu nás zotročuje. Poté, co nás Pán Ježíš Kristus vysvobodil z podsvětí svou krví, bude hanba a velké neštěstí, když svojí lhostejností a nepozorností sami sebe znovu uvrhneme do pekla. Kéž se tedy nad námi smiluje dobrotivý Bůh a daruje nám neúnavnou bdělost pamatovat na všecko toto a pomáhat sobě i bližním, abychom v den Strašného soudu našli aspoň maličkou milost.

„Pane, který jsi přetrpěl Kříž, pošlapal smrt a vstal z mrtvých, naplň náš život pokojem, neboť Ty jediný jsi všemohoucí. Amen.“

 † Rastislav
arcibiskup prešovský,
metropolita českých zemí a Slovenska

 † Michal
arcibiskup pražský a českých zemí

 † Juraj
arcibiskup michalovsko-košický

 † Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský

 † Izaiáš
biskup šumperský

Text poselství zde v PDF: paschalni-poselstvi-posv-synodu-2017

Květná neděle

Letos byla na Květnou neděli na většině farností vskutku požehnaná účast věřících. Co se týče jihu Moravy, vybírám několik církevních obcí:

Brno

(Fotografie převzaty z facebookové stránky brněnské farnosti)

Hodně věřících přišlo na prahu Velkého týdne i v malých církevních obcích jihlavského protopresbyterátu:

Jihlava

V domovní kapli a přilehlých prostorách se shromáždila asi stovka pravoslavných křesťanů.

Církevní obec v Třebíči hlásí 50 účastníků bohoslužby a znojemský pravoslavný chrám navštívilo v neděli též padesát věřících.

Křesťané přistupovali ke svatému přijímání, všude se světily jarní ratolesti rozdávané věřícím. V chrámech zněl radostný zpěv: „Hosana na výsostech! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně!“

prot. Jan Baudiš, redakce

Pozvánka na cyrilometodějskou pouť do Mikulčic

Poutní bohoslužba na vykopávkách velkomoravského chrámu (v areálu Slovanského hradiště u Mikulčic) se bude letos konat v sobotu 20. května.

mikulcice-cm-2017a5-300-900

Pozvánka v PDF (pro vytištění: formát A5 mikulcice-cm-2017a5, formát A6 er-cm-mikulcice-2017)

Dopravní informace (mapa apod.) lze získat na stránce zasvěcené jubilejním cyrilometodějským oslavám, které probíhaly na stejném místě u Mikulčic v r. 2013

 

 

Postní zamyšlení

Jako každý rok touto dobou stojíme opět na prahu Velkého postu. Nad náboženským a duchovním významem postu některé křesťanské církve mávly rukou – snad se jim zdá přežitkem nebo vnější, formální, věcí. Pravoslavná církev jako, jedna z mála, neustoupila od postních předpisů, ale v praxi půst také upadá, a to ke škodě duchovního života, jehož podstatnou složkou je zdrženlivost – především od hříchu. Jestliže chceme postní období prožít tak, aby to přineslo pro naši duši užitek, je na místě zamyslet se nad jeho účelem, abychom se dočkali toho radostného svátku, na který nás postní období připravuje.

Především se nepostíme kvůli Bohu nebo proto, že nám to církev přikazuje – ale kvůli sobě. Bohu nemůže být více dobře nebo více špatně z toho, zda se kdo postí nebo ne. My se postíme dobrovolně proto, abychom se tím duchovně posilnili, ztišili se ve svém srdci a takto se mohli Bohu více přiblížit.

Spousta věřících zná postní předpisy lépe než leckterý duchovní – ví, které potraviny jsou v postu zakázané. Někteří se takto postí po celý Velký půst, někdo třeba jen v prvním a pak až ve Strastném týdnu. Někdo se vymlouvá: „Pracuji od rána do večera a závodní jídelna žádné postní jídlo nenabízí, musím jíst to, co je.“ Anebo třeba studenti: „Mám důležitou zkoušku a hodně učení, potřebuji aspoň sladkou čokoládu.“ Lze takto chápat smysl postu?

Bůh zajisté ví, že někdo musí pracovat od rána do večera i ve Velkém postu, ale jak už bylo řečeno, kvůli Němu to neděláme. Cílem našeho pozemského života je připravit se na život věčný, život s Bohem a proto bychom se měli snažit učinit svou duši pokornou, očistit se od hříchu, utišit zlé náklonnosti a vášně a tohoto se dá dosáhnout kromě modlitby především půstem.

Půst však neznamená jen zdržování se některých potravin. Mimo postu tělesného existuje i půst duševní. Při tělesném postu se člověk postí v jídle a pití. Při duševním půstu se duše zdržuje zlých úmyslů, činů a slov. Jestliže to s postem myslíme vážně, tak je třeba dodržovat i tento půst duševní. Nejen, že se mám postit od zlých úmyslů, činů, ale řádně se postí ten, kdo má zdrženlivý jazyk a vyhýbá se prázdným a hrubým slovům, pomluvám, zbytečnému posuzování, lichocení, popř. lži. Řádně se postí ten, kdo se nedopouští krádeže a netouží po cizích věcech. Zkrátka ten, kdo se mimo půstu tělesného zdržuje od každého zla.

Půst tělesný je nám užitečný, neboť slouží k umrtvování našich žádostí. Půst duševní je však dodržovat také – bez něj půst tělesný nemá smysl. Spousta lidí se postí tělem, ale nepostí se duší. Někdo může striktně dodržovat postní předpisy – po celou postní dobu nevezme do úst nic, co by bylo živočišného původu – ale přitom se hněvá na své sousedy, známé, pomlouvá apod. Jaký pak z toho má užitek?

Pravý půst je zdržování se veškerého zla. Stejně jako nakládáme půst našim útrobám, naložme jej i svým zlým myšlenkám, vášním a rozmarům. Ať se naše mysl postí od světských marností, pomyšlení na křivdu a zlé žádosti. Ať se naše oči postí od pohledu na vše nekalé. Ať se naše uši postí od pomlouvačného našeptávání. Ať se naše ústa postí od odsuzování, klevet, prázdných nebo hrubých slov. Ať se naše ruce postí od krádeže a nohy od kráčení za zlým úmyslem.

Toto je půst, který si od nás Bůh žádá. Ztrácel by smysl, kdybychom v postním období někoho odsuzovali, někomu něco záviděli, s někým se hádali, někoho pomlouvali, chovali se nelidsky apod. Půst je něco jako náš dar Bohu za naše viny, malé výkupné za naše hříchy a tento dar Bůh přijímá jen tehdy, když žijeme usmíření, v pokoji, v porozumění s našimi bližními, bratry a sestrami. Jenom takovéto naše zřeknutí se určitých potravin, ale i pití, kouření, zábavy nebo něčeho jiného, má před Bohem cenu a plní svůj účel. Měli bychom vědět, že tím, že se postíme, ukazujeme a potvrzujeme Bohu i sami sobě, že chceme Krista následovat a máme na paměti slova evangelia, která nám sdělují, že všechny vášně, zlé náklonnosti a vůbec všechny překážky, které se v našem putování na cestě duchovního života vyskytnou, lze překonat postem a modlitbou.

jer. Stanislav Dolníček

Usnesení eparchiální rady v únoru 2017

Eparchiální rada Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (ER OBE) zasedala dne 16. 2. 2017 v Olomouci

 Prezence

Přítomní členové ER OBE:

vladyka Izaiáš – pověřen vedením
prot. Ján Kačkoš, prot. Jozef Fejsák, prot. Jan Baudiš, prot. Ondřej Stehlík, sestra Vlastimila Soukupová, sestra Sofia Prusali, sestra Soňa Cinegrová

Členové ER OBE s hlasem poradním:

prot. Jan Langr – tajemník
sestra Perla Jarečná – tajemnice

 Nepřítomní členové:

vladyka Simeon

Hosté:

Fedor Shpilka

 Předseda konstatuje, že ER OBE je na tomto zasedání usnášení schopná

Usnesení ER č. 21 ze dne 16.2.2017

Jednání ER bylo zahájeno společnou modlitbou. Vl. Simeon se z jednání omlouvá, všechny členy Rady pozdravuje a jejím vedením pověřil vl. Izaiáše.

 Usnesení č. I

Kontrola plnění úkolů:

 Předseda konstatoval, že nejsou nesplněné úkoly z předchozích rad.

  • ER OBE bere na vědomí předloženou zprávu
  • ER OBE potvrzuje usnesení per rollam

PRO: 7                       PROTI: 0                  ZDRŽELO SE: 0                    PŘIJATO

 Usnesení č. II

Vladyka Izaiáš informoval členy ER o novele nařízení vlády č. 336/2016 Sb., kterou se od 1.1. 2017 mění výše minimální mzdy. Z uvedeného důvodu bylo nutné upravit platovou tabulku zaměstnanců Olomoucko-brněnské eparchie schválenou dne 1.5.2015 tak, aby minimální základní mzda odpovídala legislativním požadavkům, tj. minimální základní mzda v nejnižší platové třídě a skupině činila 11 tis. Kč pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin.

ER OBE:

  • Bere na vědomí předloženou důvodovou zprávu

PRO: 7                 PROTI: 0                    ZDRŽELO SE: 0                   PŘIJATO

 Usnesení č. III

Pravoslavná církevní obec v Osoblaze rozhodnutím rady ze dne 16.12.2016 obdržela příspěvek na opravu nájemního bytu ve vlastnictví církevní obce ve výši 230 tis. Kč. V průběhu rekonstrukce se však vyskytly nečekané vícepráce a položky, bez kterých není možné rekonstrukci dokončit. Z uvedeného důvodu byla dne 12.2.2017 předložena žádost o navýšení příspěvku o 80 tis. Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že církevní obec má již na bytovou jednotku nájemníka, žádá současně církevní obec schválení nájemní smlouvy.

Na základě žádosti schvaluje ER OBE příspěvek 80 tis. Kč na dokončení rekonstrukce bytové jednotky PCO v Osoblaze. Dále v souladu s čl. 20 Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku schvaluje nájemní smlouvu bytové jednotky č. 622/7, o velikosti 54 m2, která se nachází v 3. nadzemním podlaží budovy  č.p. 621, 622, stojící na pozemku parc. č. 2291/6, adresa: Mahenova ul., Jeseník dle předloženého návrhu nájemní smlouvy. ER OBE pověřuje duchovního správce podpisem smlouvy. Příspěvek podléhá řádnému vyúčtování. Předkladatel doporučuje schválení žádosti.

 ER OBE:

  • bere na vědomí předloženou zprávu
  • schvaluje příspěvek na dokončení rekonstrukce ve výši 80 000,- Kč z fondu oprav a reprodukce majetku OBE
  • pověřuje ředitele ÚER podpisem smlouvy o poskytnutí příspěvku
  • v souladu s čl. 20 Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku schvaluje nájemní smlouvu
  • pověřuje duchovního správce PCO v Osoblaze podpisem smlouvy.

PRO: 7                  PROTI: 0                   ZDRŽELO SE: 0                   PŘIJATO

 Usnesení č. IV

Vl. Izaiáš přednesl žádost prot. Koláře o schválení záměru koupě bytové jednotky Pravoslavné církevní obce ve Svitavách. Cílem záměru je využití výnosu bytové jednotky na pokrytí provozních potřeb a energií církevní obce. Po projednání záměru doporučuje ER OBE pořízení bytové jednotky v maximální výši 2 mil. Kč. Po provedeném realitním průzkumu a předložení konkrétní nabídky bude schválení nákupu formou hlasování per rolam. Předkladatel doporučuje schválení žádosti.

ER OBE

  • bere na vědomí předloženou zprávu
  • souhlasí se záměrem pořízení nemovitosti dle důvodové zprávy
  • ukládá řediteli zabezpečit usnesení per rolam ke schválení vhodné nabídky.

PRO: 7                PROTI: 0                   ZDRŽELO SE: 0                   PŘIJATO

 Usnesení č. V

Prot. Jan Baudiš jménem Pravoslavné církevní obce v Jihlavě předložil žádost o příspěvek na opravu střechy církevního domu v Jihlavě. Jedná se o opravu střechy, která je již v havarijním stavu a protéká. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o nemovitost na hlavním náměstí v památkové zóně, bude nutné rekonstrukci konzultovat s orgány památkové péče, kdy realizaci musí provést odborná firma. Po krátké diskuzi byl ze strany předsedy předložen návrh na poskytnutí příspěvku ve výši 500 tis. Kč s tím, že v okamžiku kdy bude znám rozpočet ze strany církevní obce, se žádost upřesní. Členové ER OBE s tímto návrhem souhlasí.

ER OBE

  • bere na vědomí předloženou zprávu
  • schvaluje příspěvek na havarijní opravu střechy ve výši 500 000,- Kč z fondu oprav a reprodukce majetku OBE
  • pověřuje ředitele ÚER podpisem smlouvy o poskytnutí příspěvku

PRO: 6                PROTI: 0                   ZDRŽELO SE: 1                               PŘIJATO

 Usnesení č. VI

Vladyka Izaiáš navrhl schválení záměru nákupu dvou nemovitostí pro potřebu Olomoucko-brněnské eparchie za účelem investice a bytové či administrativní rezervy po dobu opravy objektu ústředí v Olomouci. Maximální výše investice činní (za nemovitost) 2,5 mil. Kč. Po provedeném realitním průzkumu a předložení konkrétní nabídky bude schválení nákupu formou hlasování per rollam. Předkladatel doporučuje schválení žádosti.

ER OBE

  • bere na vědomí předloženou zprávu
  • souhlasí se záměrem pořízení nemovitosti dle důvodové zprávy
  • ukládá řediteli zabezpečit usnesení per rollam ke schválení vhodné nabídky.

PRO: 7                PROTI: 0                   ZDRŽELO SE: 0                               PŘIJATO

 Usnesení č. VII

Vladyka Izaiáš předložil k projednání otázku nákupu nemovitostí pro církev. Stávající realitní situace vyžaduje vysokou míru flexibility při nákupu realit. Velmi často se stává, že výhodná realitní nabídka je pro vysoký zájem během velmi krátké doby prodaná. V případech, kdy musí nákup vč. složení zálohy schválit ER OBE, trvá tento proces v řádu dní, čímž se realizace nákupu stává nedostupnou. Z dlouhé diskuze vyplynul návrh schválení provozní zálohy ve výši 500 tis. Kč pro potřebu ÚER OBE na mimořádné výdaje, mezi které bude patřit i možnost využití této zálohy na složení zálohy při nákupu nemovitosti na území OBE. Tato záloha bude podléhat řádnému vyúčtování.

ER OBE

  • bere na vědomí předloženou zprávu
  • souhlasí se vyčleněním provozní zálohy pro potřebu ÚER OBE.

PRO: 7                PROTI: 0                   ZDRŽELO SE: 0                               PŘIJATO

Usnesení č. VIII

Na jednání ER OBE byl představen investiční záměr bytového domu v Brně. Jedná se o nemovitost s 12 bytovými jednotkami, určené k pronájmu, které jsou momentálně ve výstavbě. ER OBE po projednání schvaluje záměr nákupu nemovitosti s cílem budoucího výnosu. Výnos nájmu bude příjmem eparchie. Po diskuzi byl přijat návrh na předložení konkrétních podmínek vč. návrhu smlouvy o smlouvě budoucí. ER pověřuje vladyku Izaiáše podpisem smlouvy o smlouvě budoucí.

 ER OBE:

  • bere na vědomí předloženou zprávu
  • v souladu s čl. 20 Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku pověřuje ředitele úřadu OBE podpisem smlouvy.

PRO: 7                            PROTI: 0                   ZDRŽELO SE: 0                   PŘIJATO

 Usnesení č. IX

Projekt sociálního bydlení v Uničově – prot. Jan Langr informoval členy rady o stávajícím stavu projektu výstavby sociálního bydlení. Proběhla dvě jednání s představiteli města Uničova. Po vzájemné dohodě byl navržen objekt bývalé Jednoty na ul. Generála Svobody. Objekt je v této chvíli ve vlastnictví města, které je za tímto účelem ochotno jej odprodat. Za účelem deklarace záměru byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí. Formou rekonstrukce a přestavby je možné objekt přebudovat na objekt kapacitního bydlení.

Jelikož byl v dané lokalitě nesoulad s územním plánem, zažádala církevní obec o změnu územního plánu, které bylo vyhověno. Současně byla prověřena možnost získání dotace na Ministerstvu pro místní rozvoj a ekonomická analýza projektu.

Základním východiskem ekonomické analýzy bylo zohlednění sociálního aspektu projektu. Tedy neuvažuje se rychlá investiční návratnost vloženého kapitálu a prostředky vložené do projektu mají minimálně vedlejší (nepřímou) návratnost. Dle závěru analýzy je v případě realizace projektu s dotací podporovaného bydlení návratnost 22 let, bez dotace 39 let. Značným rizikem projektu je vysoká míra nejistoty získání dotace, která je navíc podmíněna žádostí o stavební povolení, tedy církev již musí být vlastníkem a mít příslušnou projektovou dokumentaci, což předpokládá investici cca 1,5 mil. Kč.

Po diskuzi bylo konstatováno, že v případě získání dotace by s ohledem na sociální charakter mohl být tento záměr ekonomicky udržitelný. Vzhledem k tomu, že neexistuje právní jistota získání dotačních projektů je s ohledem na stávající formu financování OBE míra rizika dlouhodobé udržitelnosti projektu nepřijatelná  (eparchie by se v budoucnu mohla ocitnout v situaci, kdy nebude schopna dostát svým závazkům).

ER OBE:

  • bere na vědomí předloženou zprávu
  • nesouhlasí s dalším pokračováním projektu.

PRO: 7                                   PROTI: 0                   ZDRŽELO SE: 0                               PŘIJATO

 Různé

 ER OBE byla seznámena se závěry pracovního setkání Úřadu metropolitní rady Pravoslavné církve v českých zemích s ústředím v Praze. Na základě předložené zprávy přijala stanovisko, které adresuje Vysokopřeosvícenému vladykovi Michalovi, arcibiskupovi pražskému, předsedovi MR.

ER OBE:

  • Bere na vědomí předloženou zprávu.

Eparchiální rada byla ukončena v 18:00 hod. společnou modlitbou.

V Olomouci dne 16.2. 2017

Zapsal: prot. Jan Langr

Za správnost: vl. Izaiáš – ThDr. Igor Slaninka

………………………………..………………….

+ Simeon
Předseda eparchiální rady
olomoucko-brněnské eparchie
Pravoslavné církve v českých zemích
a na Slovensku

+ Izaiáš                                                           ……………………………

prot.  Ján Kačkoš                                          ……………………………

prot. Jozef Fejsák                                         …………………………….

prot. Jan Baudiš                                             ……………………………..

prot. Ondřej Stehlík                                       ……………………………..

sestra Vlastimila Soukupová                        ……………………………..

sestra Sofia Prusali                                          ……………………………..

sestra Soňa Cinegrová                                    ……………………………..

 

Přenesení částeček svatých ostatků prvomučedníků Bonifáce, Severa a Olympia

Ve Znojmě byly pravoslavné církvi darovány části z relikvií pocházející z prvokřesťanské doby.

Částečky ostatků tří svatých římských mučedníků z prvokřesťanských dob byly na svátek Obětování Páně (15. února 2017) předány duchovnímu správci Pravoslavné církevní obce ve Znojmě, jer. Mgr. Kyrilovi Bočkarevovi. Svaté ostatky laskavě věnoval biskup římsko-katolické církve, Mons. Mgr. Jindřich Bartoš, jemuž za tento vzácný dar a šlechetné gesto upřímně děkujeme. Darované ostatky byly poté přeneseny do chrámu svatého knížete Rostislava ve Znojmě.

Ostatky sv. mučedníka Bonifáce byly roku 1741 vyzvednuty z Kalistových katakomb v Římě a převezeny do římsko-katolického kostela sv. Mikuláše ve Znojmě. Podobně i ostatky sv. Severa a sv. Olympia.

O životě těchto mučedníků se mnoho neví. Nejvíce informací máme o mučedníkovi Olympiovi, který žil v třetím století po Kristu a jako římský občan pronásledoval křesťany. Když však viděl jejich statečnost, zastyděl se a začal o křesťanství přemýšlet. Odešel do katakomb, kde se křesťané skrývali, a zasažen Boží milostí, nechal se pokřtít. Mezi jeho římskými spoluobčany to vzbudilo velké pohoršení a upálili ho.

Mátuška Marie Bočkareva

Svátek Zjevení Páně ve Vilémově

6. ledna na svátek Křtu Ježíše Krista v Jordánu čili „Zjevení Páně“ pořádal vilémovský monastýr pouť k lesní studánce, kde se konalo velké svěcení vody, jak je v tento svátek dle pravoslavné tradice zvykem. Svěcení se zúčasnilo nejen osazenstvo monastýru, ale i přátelé tohoto mnišského příbytku a další věřící.

Služba a setkání v ostravské farnosti v Michálkovicích

5. února 2017 sloužil vikární biskup naší eparchie, vladyka Izaiáš v Ostravě – Michálkovicích. Po bohoslužbě se vladyka setkal s věřícími této církevní obce. Setkání se konalo na nové faře. Věřící měli na vladyku řadu otázek a proběhla dlouhá diskuse, při níž všichni konstatovali, že toto je naše jediná kanonická církevní obec v Michálkovicích. Všichni přítomní odmítli současnou (rozkolnou) činnost o. Nikolaje Popova.

Pracovní setkání na úřadu Metropolitní rady v Praze

Oznámení o pracovním setkání na úřadu Metropolitní rady v Praze
ve dnech 30. 1. – 31. 1. 2017

Na žádost biskupů eparchií Pravoslavné církve v českých zemích svolal, předseda Metropolitní rady, arcibiskup pražský a českých zemí, + Michal (ThLic. Michal Dandár, PhD.), pracovní setkání na úřadu Metropolitní rady, Šárecká 36, Praha 6, k přípravě zasedání Metropolitní rady, které se uskuteční v nejbližším možném termínu.

 

Ohlédnutí za životem zesnulé Emilie Šimkové

Simkova001Emilie Šimková se narodila 30. dubna 1922. Světlo světa spatřila ve vsi Hlinsk na Volyni jako osmá z deseti dětí Václava a Olgy Voženílkových. Otec Václav Voženílek obstarával živobytí pro svoji rodinu jako samostatný rolník, lamač kamene a příležitostný léčitel dobytka, matka Olga se pak starala o domácnost početné rodiny.

V rodné vesnici ukončila ve 12 letech školní docházku, a jak bylo tehdy zvykem, musela odejít z domova do tzv “služby”. Služba zahrnovala veškeré zemědělské práce na poli i ve stájích s dobytkem. Pro dvanáctileté děvče tedy práce značně fyzicky náročné, ale podobný osud měly prakticky všechny její vrstevnice, pocházející ze sociálně slabších rodin.

Po dosažení dospělosti plánovali po dlouhodobé známosti svou budoucnost spolu s Vladimírem Valentou. Jejich představy o společném životě však přervala 2. světová válka. Vladimír byl totálně nasazen v tzv. říši a při spojeneckém bombardování zahynul. Bohužel, nebyla to poslední tragická ztráta člověka pro ni blízkého, která ji v životě postihla. V bojích u Dukly položil život za osvobození naší vlasti bratr Josef a také další bratři bojovali v řadách Svobodovy armády. Ani život za frontou nebyl jednoduchý – německá vojska a banderovci působili civilnímu obyvatelstvu značné útrapy, snad všem v naší církvi je znám tragický osud Českého Malína.

Sestra Emilie i přes prožité strasti si po celý svůj život zachovala životní optimismus a veselou mysl, což platí i pro její vzpomínky na válečné období. Historky o tom, jak pálila samohonku, aby ji pak na trhu v Rovně směnili za jiné životní potřeby, neboť peníze neměly vlastně žádnou hodnotu, nebo jak Rudá armáda zrekvírovala jejímu otci na černo pěstovaný tabák, vyprávěla raději, než příhody s obsahem i koncem méně veselým.

Závěr 2. světové války s sebou přinesl pro celou rodinu zásadní otázku – zůstat na Volyni nebo reemigrovat do Československa. Po dlouhém zvažování se rodina nakonec rozhodla vrátit se v roce 1947 do vlasti svých předků. Léta prožitá na Volyni, snad proto, že se jednalo o léta mladosti, se jí nesmazatelně vryla do paměti. S přibývajícím věkem pak vzbuzovalo její myšlení dojem, že nejdůležitější část života prožila právě na Volyni.

Po návratu do Československa se spolu s rodiči usídlila u bratra Antonína v Dolní Libině. V Dolní Libině rovněž nalezla nový domov rodina Františka a Věry Šimkových, původně pocházející také z Hlinska, kteří měli dvě dcery a syna Václava. A s Václavem, studujícím v té době pravoslavný seminář, se rozhodla Emilie v roce 1948 spojit svůj další život. Jejich manželství pak trvalo téměř 50 let. Poté, co byl manžel vysvěcen na pravoslavného kněze a co se jim v roce 1949 narodil syn Miroslav, zdálo se, že oba mají před sebou klidný a spokojený rodinný život. Jenže opak byl pravdou. Při stěhování na manželovo první působiště do Znojma tragicky umírá mladší bratr Emilián. Bratrova smrt poznamenala Emilii fyzicky i psychicky natolik, že jí lékaři radí změnu prostředí, což vede k žádosti o přemístění na farnost do Řimic. Zde se v roce 1958 rodina rozrůstá o dalšího člena – syna Vladimíra.

V roce 1960 přichází pro otce Václava nabídka, které neodolal – převzít šumperskou církevní obec, kde žilo značné množství volyňských Čechů, dosídlených sem za původní německé obyvatelstvo. Rodina se po roce stěhuje do Šumperka, kde pak manžel vykonává duchovní službu dalších více než 30 let – neboť (řečeno parafrází Mozartových slov) “jeho Volyňáci mu rozuměli”.

Po dobu celé téměř padesátileté služby církvi byla mátuška Emilie svému manželu pevnou oporou a snažila se mu pomáhat v plnění jeho povinností. Pamatujeme například, jak pravidelně pekla prosfory, a při tom vždy udělala o pár kusů více, než bylo k bohoslužebným účelům zapotřebí, což byla vždy vítaná příležitost pro děti a později i vnoučata zkonzumovat ty “méně povedené”. Samozřejmostí byla pomoc při úklidu chrámu, praní bohoslužebných textilií.

V Šumperku našla rodina svůj skutečný domov. Po té, co se synové osamostatnili a oba rodiče odešli na zasloužený odpočinek, zdálo se, že náplní jejich dalších let bude pečování o zahrádku a hlavě o vnoučata, jejichž počet v průběhu několika let dosáhl počtu pěti. Tehdy však rodiče zasáhla jako blesk zpráva o smrti staršího syna při dopravní nehodě. Po roce umírá na vážnou nemoc i manžel, o kterého se postarala téměř až do samotného konce jeho života.

Výčet tragických událostí (včetně dlouhodobých vážných zdravotních problémů), s nimiž se dokázala sestra Emilie v životě vyrovnat, není zdaleka úplný a není to ani cílem mého zamyšlení nad životem zesnulé. I v pokročilém věku přistupovala k životu vždy aktivně a stále se snažila být užitečná svým blízkým. Od mládí milovala tanec a ještě př i oslavě svých devadesátých narozenin „nedala košem“ žádnému z přítomých.

Nabízí se otázka: Kde vzala tato drobná, nenápadná žena sílu k tomu, aby se postavila časté nepřízni osudu a navíc si zachovala téměř až do posledních dní smysl pro humor a aktivní přístup k životu?

Jsem přesvědčen, že odpověď tkví v její hluboké víře v řád světa a Boží moudrost a z toho plynoucího přesvědčení, že zdolávání překážek v našem životě má svůj smysl, i když ho třeba zrovna nechápeme. Víra, že vše, co na tomto světě konáme, dojde jednou spravedlivého soudu, a že je naší povinností nezakopat hřivny svěřené nám při příchodu na tento svět, ale naopak je rozhojňovat k prospěchu nejen svému ale i svých bližních.

Ohlédneme-li se za životem sestry v Kristu Emilie, dojdeme k poznání, že požehnaná léta vyměřená jí na tomto světě byla naplněna nejen pokorou, obětavostí, láskou, respektem i soucitem s bližními, ale i schopností života užít a radovat se z něj. V tom může být mnohým z nás příkladem.

Rodina Šimkova

 (Zprávu o zesnutí mátušky Emilie viz mezi předchozími příspěvky.)

Panychida za vladyku Doroteje v Praze

30. prosince, v den zesnutí blaženého metropolity Dorotoje, se jako každoročně o tomto dni konala zádušní svatá liturgie v chrámu Zesnutí přesv. Bohorodice na Olšanech. Už druhý rok sloužil tuto liturgii náš přeosvícený vladyka Izaiáš. Po ní se na hrobě Jeho Blaženstva vladyky Dorotoje konala panychida, vedená Vysokopřeosvíceným arcibiskupem pražským Michalem, za účasti dalších eparchiálních duchovních.