Ohlédnutí za oslavou jubilea svatořečení

K minulému příspěvku o darování prvokřesťanských mučednických ostatků doplňujeme stručnou zprávu o této události v chrámu sv. Rostislava při oslavě jeho svátku.

Mons. Jindřich Bartoš pozdravil po bohoslužbě pravoslavné křesťany a pohovořil o historii, která se ke svatým ostatkům váže. Z jeho proslovu vybíráme:

»V 18. století toužili křesťané v Znojmě po posílení spojení s prvokřesťanskou církví, která žila mj. v Římě a měla mnoho mučedníků, proto si vyžádali tři relikvie celých těl mučedníků z římských katakomb. A tak došlo k přenesení těl mučedníků  Bonifáce, Severa a Olympia. O jejich životě nemáme mnoho informací. Jedno je jisté – byli to mučedníci pro křesťanskou víru. Ve Znojmě si jich velice vážili, a tudíž když je sem přenesli, prohlásili je veřejně za patrony města. Dodnes jsou jejich těla vystavena k uctívání ve zdejších kostelech.

Na přání pravoslavné církve jsem z těchto svatých ostatků oddělil část pro tento chrám a pro potřeby vašeho biskupství. Relikvie nás spojují s nebem a s osobou mučedníka, protože věříme, že to, co zde z těla mučedníka zůstalo, bude účastno vzkříšení. Přejeme, aby se všem, kteří budou tyto mučedníky ve zdejším pravoslavném chrámu uctívat, dostalo skrze jich ostatky požehnání a pomoc.«

Vladyka Izaiáš na to vyznamenal přítomného faráře Jindřicha medailí sv. Gorazda. Poté požehnal přítomné schránkou s darovaným svatými ostatky a sbor zazpíval velebení svatým mučedníkům. Nakonec mohli všichni přítomní ostatky uctít a shlédnout a s poklonou políbit otevřenou schránku, v níž byly tyto vzácné relikvie uloženy.

P.S.

Ještě další fotogalérie ze začátku archijerejské svaté liturgie:

První zpráva o letošní oslavě svátku svatého knížete je zde.

Vladyka Izaiáš obdržel svaté ostatky

V uplynulých dnech obdržel vladyka další svaté ostatky prvokřesťanských mučedníků, přenesených do Znojma před dvěma staletími z římských katakomb. Velké části ostatků z těl mučedníků darovali vladykovi zástupci římsko katolické církve v Znojmě. Tímto jim vyjadřujeme poděkování za tak ušlechtilý dar.

Při oslavách znojemského chrámového svátku měli všichni účastníci archijerejské bohoslužby možnost svaté ostatky vidět a uctít. Kéž na přímluvy mučedníků Bonifáce, Severa a Olympia spočine Boží záštita, pomoc a požehnaní na naší eparchii a celé místní církvi.

Viz také minulý příspěvek o průběhu letošní oslavy.

Naše eparchie oslavila svátek sv. Rostislava

Hlavní eparchiální událostí ke dni památky svatého knížete byla archijerejská liturgie ve Znojmě. V sobotu 26. října sloužil Přeosvícený vladyka Izaiáš s početným duchovenstvem, které se sem sjelo hlavně z jižní poloviny Moravy, ale byli zde i duchovní a poutníci z Olomouce, Šumperka i ze Slovenska a dal. Bohoslužba k uctění památky a se vzýváním sv. Rostislava Moravského byla povznášející.

Na úvod vladyka postřihl na žalmistu znojemského farníka Martina. Při liturgii vyznamenal dva kněze a na závěr poděkoval místnímu římskokatolickému faráři Mons. Jindřichovi Bartošovi, který věnoval pravoslavné církvi část svatých ostatků mučedníků Bonifáce, Severa a Olympia z dob prvních křesťanských staletí, jejichž celé ostatky byly přivezeny do Znojma v r. 1741 a veřejně jsou dodnes vystaveny ve skleněných rakvích např. v chrámu sv. Mikuláše.

Poté jsme konali průvod kolem chrámu s čtením evangelií a skrápěním svěcenou vodou ze všech čtyřech stran. Následovalo bohaté pohoštění s kulturním programem. Při liturgii pěkně zpíval sbor ze Slovenska dle východoslovenské či ukrajinské tradice.

Velký chrám sv. Rostislava ve Znojmě pro pravoslavnou církev získal, opravil a pro naše  liturgické tradice adaptoval zesnulý prot. Alexandr Novák. Budiž jeho památka věčná!

Vladykovi a všem sloužícím a přítomným (zvláště našim Rostislavům): Mnohá léta!

P.S.
Život sv. Rostislava je ve stručnosti uveden na webové stránce znojemské církevní obce

Archijerejská bohoslužba v Jihlavě

Na neděli 13. října jsme posunuli svátek sv. Václava. Oslavit s námi chrámový svátek přijel Přeosvícený vladyka Izaiáš, biskup Šumperský. Vykonal archijerejskou liturgii, poté požehnal a kropil svěcenou vodou nové ikony v kivotech na chrámových stěnách. Zazpívali jsme mnoholetí našemu nedávno pokřtěnému mladičkému Václavovi, který zručně přisluhuje při bohoslužbách. Následovalo pohoštění a společné posezení v archondariku. Vladyka shlédl opravené interiéry našeho církevní domu: chodby a vestibul i nově vymalovaný archondarik – vše vykonáno péčí a křesťanskou láskou našich bratří Vasilije, Nikolaje, Romana a dalších. Nakonec jsme se s vladykou odebrali na veřejnou výstavu o pravoslavné církvi a ikonách v Muzeu Vysočiny.

Vladykovi děkujeme za návštěvu a radostnou duchovní službu s následujícím přátelským posezením. Kéž mu Hospodin udělí zdraví, spasení a všem zdar! Všem, kteří se podíleli na přípravách, duchovní správce srdečně děkuje a přeje: „Mnohá a blahá léta!“

K evangelijnímu čtení o lásce k nepřátelům (Luk 6,31-36) a ke svátku sv. Václava pronesl vladyka hluboké zamyšlení, ze kterého jsme několik tezí vybrali pro tento článek:

Drazí bratři a sestry,
máme činit dobro i tam, kde nemáme jistou odměnu. Vždyť prokazujme-li dobrodiní jen v případech, když doufáme v odplatu, zisk, návratnost půjčky či protislužbu, jsme vlastně stejní jako pohané. Nám však velí Pán Ježíš: Miluj svého bližního a rozdávej všem svou lásku. Jako Bůh dává lásku nám, tak máme lidem činit i my, a tím Mu být podobní. Láska znamená odpouštět – bez podmínek. Máme odpouštět dokonce i těm blízkým, kteří nám činí zlo a projevují se vůči nám s hněvem či nepřátelstvím. Všechny je potřeba učit se milovat a prokazovat jim dobrodiní a pomoc.

Pán Ježíš před nás klade otázku: „Jakou máme za duchovní odměnu, když půjčujeme bližním, majíce jistotu, že nám to vrátí?“ Žádnou. Jenže půjčit (tj. udělovat dobrodiní) i bez jistoty, že se nám to vrátí, – tím se projevuje, že máme v srdci lásku. Tím ukazujeme pravost a hloubku své víry v Ježíše Krista.

U příležitosti svátku sv. Václava si připomeňme, že přijal víru v Krista do svého srdce a tato víra se projevovala v jeho životě dobrými skutky. Vidíme na jeho činech a způsobu chování, jak hořel láskou k Bohu a jak soucitnou lásku ukazoval vůči lidu. Tuto víru, která do Čech přišla od sv. Metoděje z Moravy, přijal od své babičky, sv. Ludmily. A zasadil víru nejen do svého srdce, ale i do srdce celého národa. Víru v Boží lásku, která se ukázala světu v Ježíši Kristu. A tato víra je zde dodnes.

Dnes se se často stává, že uprostřed společnosti, která se prohlašuje za necírkevní a nevěřící, se stydíme vyznat svou víru v Boha – aby se nám okolní lidé nevysmáli a neodsoudili nás. To je u křesťana smutné – zvláště když uvážíme, že máme svobodu, a každý o sobě může prohlašovat cokoliv a hlásat cokoliv. Lidé např. v Kosovu nemají tu svobodu vyznat svou křesťanskou víru a bez hrozícího nebezpečí se přihlásit k pravoslavné církvi. My zde však nyní máme svobodu bez následků zveřejnit o sobě svou náboženskou příslušnost. Jsou země, kde je vyznávání křesťanství tvrdě trestáno pronásledováním a často i smrtí. Ani sv. Václav se  nezalekl nepochopení či zloby svého okolí. Snášel pro víru ústrky, výtky, pronásledování a nakonec i smrt kvůli Kristu. To je mučednický věnec, svatost, kterou dává Hospodin každému, kdo projeví odvahu při vyznávání své lásky ke Kristu. Neříkejme, že jenom mniši či duchovní mohou být svatí. Každý z nás může být svatý – získávat od Boha korunu nebeské slávy už jen tím, že přihlásí k Pánu Bohu, že bude konat dobré skutky, tím, že se obětuje pro svého bližního.

Světské organizace a státy mají složité zákony, mnoho paragrafů, které určují, co se zakazuje, co se povoluje atd. My však máme od Boha jednoduché základní pravidlo naší víry – milovat bližního a upřímně prokazovat dobro. Jenže i tak jednoduchý zákon, který drží naši víru, je pro nás občas těžké pochopit. Je pro nás obtížné chápat, že za dobré skutky nemáme čekat okamžitou odměnu.

Veškeré Písmo svaté nám zvěstuje Boží lásku vůči nám. Pokusme se alespoň trošku napodobit Boží lásku. Tím ukážeme, že máme alespoň takovou víru jako hořčičné zrnko (nejmenší mezi všemi semínky ostatních rostlin). Pak se budou dít zázraky.

Apoštol Petr, když měl víru, kráčel na pokyn Pána zázračně po hladině vody. Pak jeho víru přemohlo lidské uvažování, začal přemýšlet o tom, že moře je rozbouřené, zapochyboval a začal tonout. Naučme se nepochybovat, naučme se povznést se nad světské myšlení, abychom přemýšleli jazykem lásky, přemýšlejme dle Božího zákona. Pochopíme, že naše dobrodiní nám tady na zemi možná nikdo neoplatí, a třeba dokonce naopak – bude nám opláceno zlem. U Boha je však počítáno, co dobrého nezištně vykonáme. To jsou nebeské poklady, které máme v Božím království a které nám nikdo nezpronevěří ani neukradne.

 

Více fotografií na stránce fotogalérií jihlavské církevní obce

 

Ikonografická přednáška v Třebíči

V třebíčském muzeu proběhla přednáška mátušky Jany Baudišové: „Jak vzniká ikona“. 8. října zde mohli účastníci nahlédnout do tajů ikonopisectví a to nejen skrze přednášené slovo, ale také shlédnutím promítaného obrazového doprovodu. Viděli tak jednotlivé fáze zrodu deskové ikony. Kromě toho jim přednášející ukázala i dovezené exponáty ikonopisných pomůcek a vznikajících ikon.

Přednášku zorganizovalo a pořádalo třebíčské Muzeum. Zaštitu nad akcí měla místní Pravoslavná církevní obec v Třebíči.

 

Seminář vězeňské duchovenské péče

Každoroční odborný seminář Vězeňské duchovenské péče (VDP) se letos konal ve středu 9. října na pozvání ředitelky Lenky Smutné ve znojemské věznici. Jeho tématem bylo: Závislosti a vězení. Hlavním obsahem semináře byly přednášky dvou zaměstnanců tamní věznice. Speciální pedagožka Alena Trochtová představila místní toxikologické oddělení v kontextu závislosti odsouzených a vychovatel terapeut Vladimír Finda seznamoval přítomné se svojí prací s vězni, kteří jsou drogově či jinak závislí. Jako dobrovolník VDP se těmto odsouzeným věnuje již několik let. Obě dvě přednášky vyvolaly řadu otázek a následnou diskuzi téměř 30 účastníků z řad dobrovolníků a kaplanů. Věznice ve Znojmě byla založena před dvaceti lety, patří mezi věznice s ostrahou se středním a vysokým stupněm zabezpečení.

„Práce ve věznici je nesmírně náročná jak psychicky, tak fyzicky, navíc prostředí věznice není příliš atraktivní. Proto si nesmírně vážím všech našich zaměstnanců, kteří odvádějí skvělou práci, ať už jsou v uniformách nebo v civilu. Stejně tak mě těší, že se nám podařilo vybudovat výborné vztahy a výbornou spolupráci se subjekty v našem regionu,“ nešetřila chválou ředitelka Lenka Smutná. O běžném provozu věznice pohovořil první zástupce ředitelky Robert Šturala, který účastníky provedl věznicí a poutavým způsobem popsal jednotlivé části, pracoviště a oddíly.

Koordinátorkou duchovní služby je v této věznici pravoslavná  kaplanka Valentina Matůšová, která hostům představila svoji práci, jejíž součástí jsou extramurální aktivity s odsouzenými (mimo věznici, včetně návštěvy kostelů), kterých je více jak čtyřicet ročně. Vedení věznice, kaplance i přednášejícím na závěr poděkoval předseda Pavel Zvolánek. Členové velkého Výkonného výboru ve Znojmě zůstali i ve čtvrtek 10. října, kdy se konalo řádné zasedání.

Valentina Matůšová

Naši republiku navštívil patriarcha Bartoloměj

V souvislosti s konáním konference Fórum2000 byl pozván do Prahy Jeho Svatost, Bartoloměj I., arcibiskup Konstantinopole, Nového Říma, a ekumenický patriarcha. Poté, co vyčerpal program tohoto ročníku mezinárodní konference, pozval na setkání k sobě do Prahy našeho vladyku Izaiáše Šumperského. K setkání došlo v hotelu InterContinental v úterý 15. října 2019.

Dále jej vladyka Izaiáš doprovázel při prohlídce památek města Prahy – navštívili Staroměstské náměstí, procházeli se pražskými uličkami a shlédli Karlův most. Navštívili i katedrálu sv. Víta, kde se pomodlili u hrobu sv. Václava a zastavili se i u hrobu kardinála M. Vlka.

Patriarchu doprovázel Jeho Eminence metropolita Emmanuel z Francie a Jeho Eminence vídeňský vladyka Arsenij, metropolita rakouský, exarcha maďarský a středoevropský. Jeho Všesvatost patriarcha Bartoloměj v průběhu rozhovoru zajímal o život naší místní pravoslavné církve a o naši eparchii na Moravě.

Ve večerních hodinách patriarcha se svým doprovodem odcestoval.

Založení památníku sv. Gorazda v Hrubé Vrbce

Po pádu totalitního režimu  v roce 1989  bylo možné uskutečnit v plném rozsahu dříve vzniklou myšlenku vybudovat  svatému biskupovi  Gorazdovi  II. v  jeho rodné obci  Hrubé Vrbce důstojný památník a kapli jemu zasvěcené s pietně vystavenými památkami, jak to vyžaduje křesťanské životní zaměření mučedníka biskupa.

Na rodném domě sv. biskupa Gorazda byla Obecním úřadem v Hrubé Vrbce v roce 1946 umístěna pamětní deska. Během let se zde zastavovali poutníci a setkávali se na tomto místě pravoslavní věřící a pamětníci. Poněvadž v domě i nadále žijí příbuzní svatého biskupa, koupila pravoslavná církev v roce 1991 o kousek dál ve vsi starší dům, ze kterého bylo naplánováno zbudovat památník – kaple.

V roce 1992 byla s požehnáním biskupa Kryštofa a metropolity Doroteje započata  stavba kaple. Kaple byla budována ze sbírek a darů věřících. Během letních měsíců byla kaple postavena a v září vysvěcena. Na podzim toho roku byla vyzdobena freskami slovenským ikonopiscem Lubomírem Kupcem.

Pravoslavná církev v roce 1994 odkoupila sousední dům, ze kterého byl zřízen příbytek – monastýr pro mnichy, kam později přesídlil první igumen  monastýru,  schiarchimandrita Cyril.

V květnu 1997 byl celý Památník – monastýr slavnostně vysvěcen za účasti velkého počtu věřících a rodáků Hrubé Vrbky. Svatou liturgii sloužil biskup Kryštof, archimandrita Tichon z Oděsy, archimandrita Cyril a prot. Josef Fejsak z Brna.

S požehnáním arcibiskupa Simeona a biskupa Izaiáše  byla v roce 2015 provedena celková rekonstrukce obou starých domů včetně nové střechy, stropů, podlah a omítek. Vznikl nový důstojný objekt.

V památníku jsou uloženy a vystaveny některé osobní věci světce, korespondence a vyznamenání. Jsou zde pravidelně slouženy pravoslavné svaté liturgie a též každoročně v den umučení  sv. Gorazda II.,  4. září se zde koná setkání pravoslavných duchovních a věřících z celé eparchie.

V Hrubé Vrbce se natrvalo usadily dvě rodiny pocházející z Ukrajiny, děti chodí do českých škol a dospělí pracují  v okolí. Ukrajinské ženy, které zde pracovaly, se zde provdaly a ukrajinští muži se oženili, takže vznikly smíšené rodiny, jejichž  děti byly v kapli sv. Gorazda II. pokřtěny.  Příležitostně na církevní svátky začali navštěvovat zdejší pravoslavnou kapli i další ukrajinští pracovníci přicházející za prací na Horňácko.

V roce 2018 jsme po společné poradě založili pravoslavnou církevní obec a první starosta naší farnosti je původem z Ukrajiny. Navrhovali jsme jim, že se může svatá liturgie sloužit střídavě česky, ale jejich přáním bylo mluvit v církvi a sloužit česky, aby se rychleji naučili a zapojili. To je pro nás velmi povzbudivé. I svatí Cyril a Metoděj se jazykem přizpůsobili místním obyvatelům, když přišli na Moravu. Traduje se, že si přáli, aby se používal  při bohoslužbě takový jazyk, jakým místní lidé mluví na veřejnosti. V dnešní době to znamená modlit se česky. V rodišti svatého biskupa Gorazda II. v Hrubé Vrbce má touha věřících po českých bohoslužbách hluboce symbolický význam. Jedním z důvodů, proč byl svatý mučedník pravoslavím okouzlen a ovlivněn, byla zdaleka ne běžná skutečnost, že věřící lid bohoslužbě rozuměl.

Růžena Gorazda Prachařová,
správce památníku sv. mučedníka Gorazda II.
V Hrubé Vrbce 5. 10. 2019

Webová stánka monastýru monastyrsvgorazda.cz

Starší archivní web – stránka o historii monastýru

 

 

Třebíč na svátek sv. Ludmily

Oslavit svátek třebíčského chrámu, který je zasvěcen sv. mučednici kněžně Ludmile, přijel Přeosvícený vladyka Izaiáš. V neděli 29. září se zde sloužila archijerejská svatá liturgie. Věřící vladyku radostně přivítali, sbor pro tuto příležitost nacvičil nové zpěvy. Naše pravoslavné sestry připravily sváteční pohoštění.

Všem pravoslavným křesťanům v Třebíči přeje redakce: „Mnohá léta!“

Článek o svatých Ludmile a Václavovi máme zde.

 

Září na Jesenicku

Devátý měsíc v roce, přesněji na den státního svátku 28. září se již tradičně setkáváme v našem hornolipovském pravoslavném chrámu, který již pátým rokem slouží bohoslužbám, ale je také shromaždištěm místních i hostů při významných dnech. Nejinak tomu bylo i letos. V dopoledních hodinách jsme sloužili akafist ke svatému knížeti Václavovi, tentokráte z tvorby Tomáše Krále. Po jeho skončení jsme zapěli svatováclavský chorál a šli se podívat na loni zasazenou jubilejní lípu. Závěr našeho podzimního setkání se odehrával u ohniště, kde místní hospodyňky připravili chutné klobásy spolu se sladkostmi a medovinou. U ohně jsme zpívali staré dobré lidové písně, zazněla i harmonika a přibližně třicítka účastníků si našla v pestrém programu každý to své.

V měsíci počínajícího babího léta dále navštívilo náš kostelík v horách množství turistů, několik organizovaných zájezdů, dva spisovatelé z Francie a jedna televizní společnost.

Za organizátory ze spolku Kostelík v horách

Prot. Josef Libor Kratochvíla

Zasedání eparchiální rady

30. září v odpoledních hodinách se v olomoucké archijerejské rezidenci konalo zasedání eparchiální rady naší eparchie. Předsedal eparchiální archijerej, vladyka Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský. Přítomen byl vladyka Izaiáš, biskup šumperský a další členové.

Probíraly se hospodářské záležitosti. Poté členové rady vyslechli prot. Petra Nováka, který požádal o možnost zde promluvit a přednést své návrhy, jimiž se zasedání posléze důkladně zabývalo.

Nakonec eparchiální rada projednávala konání řádného eparchiálního shromáždění, jak to ukládá naše ústava. Termín shromáždění je předběžně stanoven na polovinu příštího roku.

 

Porada okružních protopresbyterů

30. září v dopoledních hodinách proběhla v Olomouci schůze okružních protopresbyterů (arciděkanů). Diskutovalo se nad životem v jednotlivých čtyřech protopresbyterátech naší eparchie. Hodnotil se průběh letošních slavnostních událostí: cyrilometodějské pouti do Mikulčic (a zde), oslav výročí olomoucké katedrály a svátku sv. Gorazda v Hrubé Vrbce. Před námi je oslava svatého knížete Rostislava Moravského ve Znojmě.

Velkou část schůze věnovali přítomní úvahám a plánování oslav 70. výročí naší eparchie, které budeme vzpomínat příští rok. Bylo domluveno, že k tomuto výročí budou probíhat různé události celoročně – ve všech protopresbyterátech budou uspořádány přednášky, výstavy a propagační akce. Uvažuje se o vydání reprezentační brožurky a o připravení panelů pro putovní výstavu s prezentací naší eparchie, chrámů a života církevních obcí.

 

Vernisáž jihlavské výstavy »IKONY – obrazy neviditelného světa«

Úvodní slovo k výstavě o ikonách a světu pravoslavného křesťanství, pořádané Muzeem Vysočiny a Pravoslavnou církevní obcí v Jihlavě. Vernisáž se konala v pátek 6. září v 17. hod. v Muzeu.

Po uvítání hostů přistoupil duchovní správce jihlavské církevní obce k letmému představení světa pravoslavného křesťanství, a to jeho myšlení i kulturních projevů. Začal slovy:

Základem křesťanského myšlení je biblické vysvětlení smyslu a cíle existence světa i osobního života člověka. Svět byl stvořen Bohem z lásky jako místo pro život člověka, pro jeho společenství s Bohem a pro lidské zdokonalování v tomto společenství. Perspektivu lidské existence vidíme v jeho věčném životě. A nejen to – ve věčném životě s Bohem. Od této ideje se odvíjí vše, čím pravoslavná církev žije a s čím i dnes za člověkem přichází. Křesťanství nabízí člověku svobodu Božího dítěte a ukazuje mu cestu ven ze zotročení hříchem.

Obsah prezentace. Výstava začíná úvodním panelem o významu křesťanství a pokračuje panelem o české pravoslavné církvi.  Následují reprodukce ikon českých svatých s výkladovými popiskami. Svatí jsou osobami, které uskutečnily ideál křesťanství a dosáhli jeho cíle.

V mezipatře Muzea je panel „O pravoslavných ikonách“ – zde se věnujeme kulturnímu a duchovnímu projevu víry. V horních prostorách Muzea jsou nainstalovány reprodukce ikon Dvanáctera našich největších svátků s jejich výkladem. Tyto svátky křesťanského roku se většinou zakládají na biblických událostech. Poté si návštěvníci mohou prohlédnout čtyři originály ikon: Narození Kristovo, Spasitel, přesvatá Bohorodice a „Nelkej nade mnou, ó Matko“ (to je vlastně pašijový námět). Jsou uvedeny panelem „O ikonopisectví“.

Dále následuje sedm panelů s pravoslavnými poutními místy na různých místech světa:
Svatá Země – chrám Božího hrobu
Svatá Země – monastýr svaté Kateřiny
Svatá Hora Athos
Řecko – monastýr svatého Nikodima Svatohorce
Rumunský Athos
Rusko – Trojicko-sergijevská lávra a Optinská poustevna
Ukrajina – Kyjevsko-pečerská lávra a Počájev

Jsou to místa, která jsou pravoslavným křesťanům drahá a kam rádi putují, protože jsou buď svázána s biblickými příběhy, nebo s významnými body posvátné tradice, či jsou to místa, kde žili a žijí proslulí nositelé křesťanské duchovnosti. Zájemcům o východní spiritualitu je určena zvláštní přednáška, která je uvedena v seznamu doprovodných akcí k výstavě.

Výstavu uzavírá panel s českými a moravskými chrámy, které jsou tichými svědky o životě a novodobých dějinách pravoslaví u nás. Nakonec můžete shlédnout panel o naší jihlavské farní kapli a ikonopisné dílně, která při ní byla založena.

Úvodní slovo je doprovázeno živými hudebními vsuvkami provedenými zpěváky naší církevní obce. Každý vstup má po dvou písních. Jedná se o duchovní hymny používané v chrámu při liturgii. Pro zajímavost jsme zvolili jazyk staroslověnský, s nímž se veřejnost nesetkává tak často. Máme k tomuto jazyku vřelý vztah a udržujeme jej jako zdejší cyrilometodějské kulturní i církevní dědictví. Protože jsme však česká pravoslavná církev, používáme v chrámu především bohoslužebnou češtinu, přičemž při našich místních bohoslužbách kombinujeme češtinu a staroslověnštinu (resp. její další vývojový stupeň tzv. církevní slovanštinu). Nápěvy přednášených písní jsou v byzantském hudebním slohu nebo srbské.

Pro liturgické umělecké projevy (ikony i bohoslužebný zpěv) v Pravoslaví  platí, že nejsou k sebevyjádření umělce a jeho osobitého cítění, jak je to obvyklé dnes na západě, ale bohoslužbou. Jsou vlastně modlitbou, zjevením nebeského. Proto jejich tvorba podléhá určitým tradičním pravidlům. Můžeme to shledat zvláště u ikon, které jsou vytvářeny pomocí speciálních prostředků. Technických i výrazových. Pravoslavná ikona je „okno do nebe“. Koho by ikonografie hlouběji zajímala, odkazuji na přednášku „Jak vzniká ikona“, která je uvedena v seznamu doprovodných akcí k této výstavě.

Něco podobného platí i o liturgickém zpěvu, mám na mysli nápěvy. Za nejduchovnější se pokládají byzantské melodie navazující na starobylé řecko-orientální zdroje. Texty liturgických zpěvů jsou biblické žalmy či jiné úryvky z Písma nebo modlitby později zjevené shůry. Harmonie a zvuk zpěvu by měly být provedeny tak, aby přiváděly ke komunikaci s Bohem. V ikonách i hudbě by měl citlivý věřící okusit ozvěnu věčnosti.

To je na úvod vše. Ať se vám výstava líbí.

*

Výstava potrvá Muzeu Vysočiny (na Masarykově nám. 57/58 v Jihlavě) od 7. 9. – 13. 10. 2019

Pozvánka na výstavu a doprovodné akce je na tomto webu zde a též můžete podrobnosti shlédnout na webu jihlavské církevní obce (kde je také více fotografií zde)